Jižní Francie 1999

Tuto cestu jsme podnikli v šesti lidech s auty VW Golf a Citroen ZX. Osádka Golfa: já, Míša, Láďa. Osádka Citroena: Bí, Martina, Vláďa.

1. Pátek 18.6.1999

V 18h jsme odjeli směr Rozvadov.

2. Sobota 19.6

Největší radost dne: auto má menší spotřebu než se očekávalo 5,5l/100km.

V 9h jsme si udělali zastávku na snídani, abychom se posilnili na cestu do Lyonu. To posilnění bylo opravdu zapotřebí, ale jen to nepomohlo, i tak jsme cestou asi dvakrát zabloudili, protože jsme se snažili co nejvíce se vyhnout placeným dálnicím. Před polednem jsme dorazili do Lyonu, ale totálně jsme se tam zamotali. Ony toti francouzské silnice nejsou moc dobře značené a než si na to člověk zvykne, nějaký čas to trvá. Lyon jsme si tedy prohlédli jen z okénka aut, ale několik informací o něm zde uvedu. Nachází se v údolí Rhony. Jde o někdejší hlavní město Galie, po jejím dobytí Římany. Za shlédnuté zde stojí náměstí Bellecour, hlavní obchodní třída Rue de la Republique, Place des Terreaux náměstí se starými paláci a slavnou kašnou.

Starý Lyon při pravém břehu Saony, se zachovalými gotickými, renesančními a klasicistními domy a s kostelem St Jean (část románská z 11. Stol, kaple a orloj gotické z r. 1255 a 1274)

Pahorek Fourviere, akvadukt, velký bludný balvan - byl sem dopraven ledovcem z Alp ve starších čtvrtohorách.

Ten den jsme měli v plánu dojet co nejblíže kaňonu Verdon. Ale bohužel se nám to nepovedlo. Ještě před Grenoblem B dvakrát vařil. Ke všemu ještě jel za námi a my jsme ho ztratili, naštěstí jsme to včas zjistili a vrátili se pro něj. Poprosili jsme jednu starší paní o vodu do chladiče a jelo se dál. Projeli jsme Grenoble, město, kde se konaly zimní olympijské hry. Město je lemováno Alpami a je zde mnoho úchvatných pohledů na hory. B jel pak již první, kdyby se náhodou vyskytly další problémy. A ty se také dostavily. Opět jsme vařili. Kluci odsunuli SPZku výš, aby k chladiči mohlo více vzduchu a zapojili ventilátor na přímo. Již nemělo cenu ten den jet dál, tak jsme se vrátili kousek zpět do Municipal kempu do města VIF, který byl nejlacinější ze všech kempů ve kterých jsme pak spali. ( 10F na osobu)

3. Neděle 20.6

Vstali jsme v 7h a v 9.30 vyrazili směr Verdon. Cestou jsme se zastavili v městečku Sisteron, které je opravdu moc krásné. Ona jsou však pěkná všechna městečka K Verdonu jsme dorazili a kolem 16h, přece jen to byl kus cesty a ještě k tomu v horském prostředí plném serpentin. Projeli jsme tedy jen vyhlídkovou trasu kolem Verdonu a pěší túru jsme odložili na druhý den. Okruh kolem kaňonu z Comps-s-Artuby zahrnuje nejkrásnější vyhlídková místa. Ubytovali jsme se v kempu u jezera Lac de S te Croix. Večer jsme se šli do jezera vykoupat, byl to fajn pocit po té dlouhé cestě. Voda byla krásně teploučká ačkoli jsme byli v horách. Celý den bylo nádherné počasí. Ulehli jsme brzy, protože jsme měli v plánu druhý den brzy vstávat a čekal nás perný den.

4. Pondělí 21.6

Vstávali jsme v 6h, ale zbytečně. V kanceláři kempu, kde jsme měli platit, měli otevřeno až od 8.30. Od té doby jsme měli snahu platit všude předem. Zbytečné vstávání se nelíbilo hlavně osádce druhého auta. Už jsme je za celou cestu nedonutili k tak časnému vstávání. Před 10h jsme konečně dorazili k Verdonu a vyrazili na pěší túru od chaty Point du Sublime směrem k Martelově chatě. K té jsme už nestoupali, došli jsme jen k tomu stoupáku. Byla by to zbytečná námaha a přece jen, museli jsme se ještě celu tu trasu vrátit.

Velký kaňon řeky Verdon, nejvelkolepější přírodní výtvor tohoto druhu v Evropě, v podhůří Přímořských Alp, 65km od Cannes. Svými rozměry, strmostí stěn a divokostí okolní přírody předčí i pověstný kaňon Tarnu v Causses. Hloubka 250 a 700m, šířka při dně 6-100m, při horním okraji 200 a 1500m , dlouhý 21km. Nevede jím žádná cesta, jen jedna jeho část byla zpřístupněna pěším turistům, kteří podstoupí náročnou 5h túru.

V 15.h jsme tedy již seděli v autě a mířili k Nice. Asi 20km před Nice jsme se utábořili v kempu ve vesničce La Colle, kde byl i bazén, a tak jsme se před spaním byli vykoupat. Cena kempu pokračovala ve vzrůstající tendenci, ale naštěstí jsme již během cesty více neplatili. Ulehli jsme celkem brzy, znaveni námahou, ale stála to za to.

5. Úterý 22.6

Hláška dne jednoho z řidičů: "Do prčic, mně ty světla vůbec nesvítí, co s tím zase je?", řekl v tunelu, když měl na očích sluneční brýle

Vstávali jsme v 8h a vyrazili do druhého nejmenšího státu - Monaka s částí Monte Carlo, kde se jezdí velká cena Formule 1. Projížděli jsme naším prvním přímořským městem Nice. Je nádherné, se vším všudy - pláže, palmy, hotely, restaurace a hlavně...draho. Zastavili jsme se na vyhlídce v městečku Eze, kde byla opět preventivní zastávka kvůli teplotě auta.

V Monaku jsme zaparkovali na parkovišti u botanické zahrady. Navštívili jsme knížecí palác, kde jsme stihli přesně ve 12h výměnu stráží. Přišli jsme na minutu, co minutu, na vteřinu přesně . Další zastávka byla v Oceánografickém muzeu, kde jsme se dokonce ztratili, ale po půl hodince se zase našli. K vidění zde byla spousta vodní havěti a mnoho exponátů získaných při zámořských plavbách. Sbírku v tomto muzeu vytvořil známý cestovatel Jean Jack Custau.

Samozřejmě jsme se šli podívat i ke Casinu, to by jinak nebyla ani návštěva Monaka:-)

Při návratu k autu jsme v křivolakých uličkách zabloudili a když jsme se zeptali jedné paní na cestu k botanické zahradě, odpověděla: "Vždyť už jste ve Francii a ne v Monaku" Ono to Monako je fakt strašně malé.

Ještě jsme vyjeli na vyhlídku La Turbie, odkud je nádherně vidět celé Monako včetně kusu Itálie.

Při cestě zpět jsme projížděli Nice, stejně jako ráno, s tím rozdílem, že teď byla pořádná dopravní zácpa. Francouzi jezdí jak šílenci, také nebylo divu, že jsme viděli i jednu autonehodu

Přespávali jsme v kempu jako den předem, a ubytování jsme stihli tak akorát. Dorazili jsme v 18.45 a otevřeno bylo jen do 19h . Večer jsme si popili něco červeného vínka a šli spát.

Nedaleko Nice je městečko Antibes, odkud se dá plout lodí na ostrov, kde byl vězněn "Muž se železnou maskou" - dvojník Ludvíka IV.

6. Středa 23.6

Tento den jsme nabrali směr Cannes. Je to druhé největší město na Riviéře, a do r.1834 bylo rybářským přístavem, pak přeměněno v lázně. Po druhé světové válce se z něj stalo letovisko.

Společenským střediskem je široká třída Croisette s palmami, táhnoucí se od přístavu podél pláží, zimního kasina k mysu Cap de la Croisette s letním kasinem (Palm Beach Casino) Uprostřed třídy lemované luxusními hotely a pensiony je Festivalový palác z roku 1949, v něm se konají světoznámé filmové festivaly.

Palác byl bohužel částečně pod lešením, protože se přistavoval. Prohlédli jsme si samozřejmě i otisky slavných osobností. S otiskem ruky Bruce Willise mám jeden zajímavý zážitek. Jen pro vyjasnění, Bruce Willis je můj oblíbenec. No a zrovna na jeho otisku měla svačinu jedna maminka s malým dítětem. Jenže já jsme si chtěla ten otisk zkrátka vyfotit. Poprosila jsem tedy tu maminku, jestli by se nemohla o kousek posunout. Zbytek naší výpravy z toho měl obrovskou srandu, že prý ani malé děcko nenechám najíst.:-) Je tam opravdu spousta známých herců - Belmondo, Lorenová, Peck, Stallone, Stoneová,Van Damme, Marais.

Na zbytek dne jsme si šli u jen lehnout na pláž (pro změnu k mé nevoli, nerada trávím čas nicneděláním). Stanovali jsme v kempu u městečka Agaya, popili vínka a šli spát.

7. Čtvrtek 24.6

Ráno kluci umyli v kempu auto, což bylo v ceně!, a jeli jsme hledat četníka do San Tropes. Je to velmi malé letovisko, které žije jen cestovním ruchem a v zimě byste tam nepotkali ani človíčka. Je to sice malé městečko, ale policejní stanici, kde se natáčel známý film s L. de Funésem Četník ze San Tropes jsme nenašli. Koupila jsem si tedy aspoň pohlednici a není divu, že jsme to nenašli. Je to naprosto nenápadný domeček, zastrčený mezi ostatními. Ze San Tropes jsme popojeli blíž k Cogolinena pláž. Já jsme se šla projít po pobřeží a ostatní se šli smažit na pláž. Při prohlídce mnoha lodiček jsem požádala jednoho kolemjdoucího, aby mě vyfotografoval. Byl to Angličan a malým pejskem Schi-Tzu, kterému říkal Winston, tak jsem vyfocená i s Winstonem. Skvěle jsme si popovídali, byl to moc milý člověk. Dokonce znal p. Špačka z druhé světové války, ale sám v Praze nikdy nebyl, i když se tam prý chystá. Mezitím Vláďu spálila v moři medúza, tak měl na zádech pořádný flek. Po procházce a po pokecu s Angličanem jsem se šla koupat i já a pak jsme se jeli utábořit blízko k Toulonu. Projížděli jsme městečkem Hyéres, kde jsme se v úzké uličce potkali s protijedoucím Renaultem 19 a podali si ruce se zrcátky . Kemp byl dost blízko letiště, takže jsme měli strach, jak to bude vypadat v noci, ale naštěstí v noci letadla moc nelétala. Alespoň jsme si pořádně z blízka prohlédli spodky letadel. V kempu bylo i několik stromů meruněk, tak jsem se pořádně nadlábli a natrhali si zásoby i na druhý den. K večeru jsme se ještě šli projít na pláž, kde bylo v tuto dobu moc příjemně a to brouzdání ve vlnkách bylo přímo úžasné

Pátek 25.6

Dopoledne jsme se vykoupali naposledy v moři a vyrazili do Toulonu
Je to město s největším válečným přístavem, 48km od Marseille. Koncem 16. stol se stal Toulon válečným přístavem, kotvily zde obávané galéry, plavidla s 25-26 vesly na každé straně, k jejich obsluze byli odsuzováni vězňové, hlavně političtí. Přístav byl postupně opevňován, 1793 zde Napoleon Bonaparte jako dělostřelecký kapitán dosáhl prvního vojenského úspěchu. V listopadu 1942 zde potopili Francouzi svou válečnou flotilu, aby nepadli do rukou Němců.

Obešli jsme přístav a ve 14h jsme jeli vyhlídkovou lodí na prohlídku vojenského přístavu. Projížďka to byla příjemná, ale na lodi bylo ukrutné horko, sluníčko pěkně připalovalo a tak jsme se skoro všichni připálili. Komentář k jízdě byl bohužel jen ve francouzštině, takže z toho člověk nic neměl, ale stačilo to vidět. V přístavišti jsem se ještě chtěla vyfotit s nějakým námořníkem, jenže v tu dobu, kdy jsme tam byli se tam nikde žádný nevyskytoval, jen když jsme byli na lodi. Zkrátka smůla.

Marsailles jsme bohužel vynechali, ale ona tam jsou stejně jen samá muzea a vlastně ještě jedna zajímavost. Dá se tam odsud plout k ostrovu If, kde byl vězněn hrabě Monte Christo.

Dál u jsme jeli co nejblíže k Aix - en - Provence. Cestou jsme si říkali, sakra to je ale zataženo, to bude asi pěkně pršet. Zataženo nebylo, byl to velký lesní požár. Pěkně jsme to objeli dokolečka dokola a potkali jsme spoustu hasičských aut a na obloze jsme viděli i letadla, která na požár shazovala vodu. Požár v té oblasti asi nebyla žádná vzácnost, protože všude byly zákazy rozdělávání ohně a v kempu byl na každém druhém stromě hasící přístroj. Stanovali jsme v kempu, podle mě dost blízko tomu požáru, dokonce i popel nám padal na stany. Kemp byl dost levný a dokonce i s bazénem a majitelem byl takový skvělý děda. Akorát ta zem tam byla dost tvrdá, takže veškeré kolíky na stan jsou od té doby ohnuté.

9. Sobota 26.6

Neuhořeli jsme. Oheň byl přes noc opravdu uhašen. Tento den byl první, kdy nám nesvítilo sluníčko, po poledni dokonce začalo i pršet.

Naše první cesta tohoto dne vedla do Aix en Provence. O tomto městě se říká, že je to město tisíce kachen, pardon kašen a opravdu jich tam bylo dost, těch kašen.

Další zastávka byla v Arles kde jsou římské památky.Arles je spojeno se jmény Mistral, Daudet, Gounod, Bizet a van Gogh - strávil zde poslední dva roky života a namaloval tu přes 300 pláten.

Navštívili jsme Římský amfiteátr z 1. stol př.n.l., patřil k nejstarším v římské říši. Má rozměry 136x107m, ochozy mohly pojmout 21000 diváků. Ze tří pater se zachovala dvě, každé se 60 arkádami. Vysoká zeď kolem arény naznačuje, že se v ní konávaly zápasy dravé zvěře. Kruhové galerie jsou kryté ohromnými plochými deskami. Po zániku římské říše byl amfiteátr přeměněn v pevnost, později v zásobárnu stavebního kamene. Od roku 1925 začalo jeho restaurování.

Antické divadlo bylo bohužel zavřené. Jde o stavbu z doby císaře Augusta, které od 5. stol sloužilo jako lom kamene na stavby kostelů, hradeb a domů. Mělo 102 metrů v průměru, kapacitu 7000 diváků. Dnes je zachován pouze zlomek ochozu, přeměněný na citadelu, zbytky kdysi skvělé zdi scény a několik stupňů hleditě.

V Arles je možné dále vidět Palais Constantin zbytky paláce císaře Konstantina, nejrozsáhlejší římské lázně, které se v Provenci dochovaly, Les Alyscamps jedna z nejznámějších nekropolí západního světa od římských dob do konce středověku. Byla založena v dobách křesťanské antiky Římany. Podle jejich zvyku se prostírala podél široké ústřední aleje a kolem kostela St Honorat. Hřbitov se stále rozšiřoval, počet hrobů narůstal do tisíců, vzniklo zde 17 kostelů a kaplí. Od renesance však začaly antické náhrobky mizet, páni z Arles jimi obdarovávali své hosty, mniši je užívali na stavbu kostelů a klášterů. Dnes upoutá zejména platanová alej se dvěma dvojitými řadami sarkofágů a torzo kostela St. Honorat. Église St. Trophime původně karolinský kostel z 9. Stol, od základu přestavovaný v 11., 12., a 15. Stol. Byl povýšen na katedrálu, roku 1178 v něm byl korunován na arelatského krále Bedřich I. Barbarossa. Nejvzácnější je portál, mistrovské dílo provensálského románského umění, zdobený plastikami Posledního soudu. Uvnitř cenné řezby ze slonoviny z 11. A 12. Stol. Cloitre St. Trophime klášter, kdysi určený jako obydlí kanovníkům katedrály. Je vyhlášený především svou křížovou chodbou

Každopádně po prohlídce těchto památek, ti co byli v Řecku, prohlásili, že je to pěkná bída. Kousek od Arles jsme ještě navštívili hrad Tarascon a opět mohu prohlásit, kam se hrabe na naše hrady.

V kempu, kde jsme přespávali tento den bylo dosti rušno, ale nám to nijak nevadilo, přece jen u jsme z toho cestování byli dost unaveni.

10. Neděle 27.6

dopoledne,no lepší bude říct kolem poledne, jsme navštívili Avignon. šli jsme opačnou trasou než je běžné, takže jsme si nejdříve prohlédli slavný avignonský most, kde všichni tančí (mimochodem není to pravda), kdysi byl 900 m dlouhý, dnes z něj zbyly pouhé 4 oblouky. Spojoval Avignon s Novým městem na druhém břehu Rhony, na obou stranách byl střežen věžemi. A teprve pak jsme šli do Papežského paláce. Avignon leží při Rhoně. Vystřídalo se zde 6 papežů, byl vystavěn a opevněn obrovský hrad, město bylo také opevněno. Avignon byl místem azylu, kam se uchylovali heretikové i židé. Hradby vystavěné papeži ve 14.stol jako první obranná linie, z vojenského hlediska vynikající dílo, které předběhlo o 100 let svou dobu.

Palais des Papes - papežský palác a zároveň obdivuhodná pevnost, výška věež 50m, rozloha 1,5m2. Kolem ústředního dvora byl vybudován v letech 1334 a 1342 Palais Vieux (Starý palác) ? dílo Benedikta XII., a v letech 1342-1352 Palais Nouveau (Nový palác) Klimenta VI, skutečný palác, který odpovídal štědré a uměnímilovné povaze tohoto papeže. Interiér paláce je bludištěm sálů, chodeb a kaplí, jejich skvělá výzdoba a zařízení byly za Velké francouzské revoluce a napoleonských válek zničeny.V přízemí Starého paláce je nejzajímavější konzistoř (široký reprezentativní sál pro zasedání sboru papeže, dnes využíván pro slavnostní příležitosti), přilehlá kaple St. Jean s freskami připisovanými Matteu Giovanettimu da Viterbo, oficiálnímu malíři Klimenta VI., v 1. patře je sál zvaný Grand Tinel sfreskami italského malíře ze 14. Stol Simona Martiniho, kaple St. Martial, papežská ložnice s předsíní, pokoj Klimenta VI., kaple papeže Klimenta VII. A konkláve ? sál, kde se uzavíral sbor kardinálů při volbě nového papeže. Rocher des Doms (Skála Otců) ? nejvyšší bod města s krásnou zahradou a vyhlídkou do širokého okolí. Na vrcholu je katedrála Notre-Damr-des-Doms ? stavba ze 12. Stol. S románskou zvonicí a kupolí, v chóru je arcibiskupský stolec z bílého mramoru ze 12. Stol.

Odpoledne bylo zasvěceno kaňonu Ardech. Na Verdon sice nemá, ale i tak jsme viděli spoustu úchvatných pohledů. Cesta kolem kaňonu končila u Pond d´Arch. Dalo by se to přirovnat české Pravčické bráně. Během cesty mělo opět druhé auto problém. Sice nevařili, ale také to stálo za to. Do benzínového potrubí se jim dostal nějaký "sajrajt" a ucpal jim přívod benzínu a autu se nechtělo jet dál. Naštěstí se to po chvilce usadilo a dojeli jsme k nejbližší pumpě, kde jsme načerpali benzín. Byl sice o dost drahý, ale co se dalo dělat, hlavně že se jelo.

Ubytovali jsme se v kempu, kde byl zase bazén, tak jsme se ještě vykoupali a pak jsme měli co dělat, abychom postavili stan, protože začalo pršet a byla pořádná bouřka. Naštěstí se večer ještě vyjasnilo, a tak jsme si užili poslední večer ve Francii. Před spaním jsem se ještě byla projít a seznámila jsem se se psem v kempu.

Jo a tento den jsme měli jednoho oslavence. Láďa měl svátek

11. Pondělí 28.6

Tak je tu den odjezdu. Před námi je už jen dlouhá únavná cesta domů. Ráno jsme si přispali, pořádně jsme se najedli a po poledni vyrazili. Cestou jsme ještě viděli spoustu nádherných vesniček a vinic. Nakupili jsme dárky domů a utratili poslední franky. Bohužel se nám to moc nepovedlo, protože v supermarketu měli špatně označené ceny a my jsme si nakonec museli vypůjčit několik franků z druhého auta.

12. Úterý 29.6

V 1.30 jsme přejeli francouzsko-německé hranice a popřáli Bímu k svátku. V Německu jsme se ještě stavili v ALDI pro čokolády ve Vohenstrauss. Kolem 9 h jsme přejeli česko-německé hranice.

Celkem jsme ujeli cca 4000 km.

Zpět