Irsko 2000

Joke
Q: How is difference between f***ing English weather and lovely rainy day in Ireland?
A: None.

Tuto cestu jsme podnikli v termínu od 21.9. do 2.10.2000 ve složení: Jixipen, Xaint, Petra a já.

14:30 Úprk z práce směr letiště. Ale naštěstí jsme stihli ještě předtím koupit dárek jednomu z našich hostitelů.
15:30 Odbavení na letišti a čekání a čekání, při kterém alespoň sledujeme průběh olympijsých her - střelba mě však moc nebere:-(.
Zjišťujeme, že poletíme Boeingem 747, který pojme 24 osob v business třídě a 96 osob v economy třídě. Letadlo mělo odlétat v 17.05, ale díky velkému provozu (asi kvůli zasedání MMF a SB v Praze) mělo menší zpoždění. Odletěli jsme v 17.20. Byl to můj první let letadlem, tak jsem si ho pěkně vychutnávala a kochala se úžasným pohledem na mráčky pod námi. Letěli jsme ve výšce 10 000 m rychlostí 800 km/h, venku bylo -50 C a v Amsterdamu, kde jsme měli mezipřistání bylo krásných 17 C, což bylo více než v Čechách.
18:45 Přílet do Amsterdamu a díky vzniklému zpoždění jsme stihli náš let do Dublinu. I když to zpoždění jsme nabrali i s ním díky té dopravní zácpě tam nad námi.
Ve 20.10 jsme se tedy konečně odlepili od země. Opravdu byla velká škoda, že jsme měli zpoždění, protože jsme mohli mít vyfocen krásný západ Slunce, tedy on byl krásný i tak, ale mohl být hezčí:-)
21:30 Přílet do Dublinu, hodinky jsme si posunuli o hodinku zpět a prodloužili si den. Asi hodinku jsme se zdrželi při celním odbavování. Byl to děsný výslech, chtěli potvrzení o jakých by se nám ani nesnilo, třeba o tom, že jsem pracující člověk:-) Dokonce i Honzovi se pokoušeli dotelefonovat, ale měl odpojený telefon. Protože jsme se tedy takhle zdrželi, batohy na nás čekali již někde v koutku složené. Dokonce na nás na letišti čekal i Honza, který nás předtím utvrzoval, že nám naproti opravdu nepřijde. Ale málem to vzdal a odešel, když jsme tak dlouho nešli. Ještě štěstí, že tu byl, měli sjme aspoň průvodce a nemuseli jsme hledat cestu. Již takhle jsme byli dost utrmácení cestou.
23:00 Ulehnutí ke spánku - komfort, každý měl svoji postýlku:-)

8:00 Budíček. První probuzení v Irsku a zjištění, že i v bytě je zima. Irsko asi nebude doopravdy patřit k teplým zemím:-)
10:00 Odchod na Honzovu univerzitu, výměna peněz, zaslání mailů o šťastném příletu do Irska.
11:30 Odjezd na O'Connell street, kde je situována hlavní pošta a socha O'Connella. Prohlédli jsme si Trinity College, která byla založena královnou Alžbětou I. v roce 1591. Studovala zde spousta známých osobností např. Bram Stokr, Jonnathan Swift, Samuel Beckett. Poté jsme se rozdělili na 2 skupiny. První se šla porozhlédnout po univerzitě a ta druhá, kde jsme byla i já, šla do Národního muzea. Je tam kolekce zaměřená na prehistorické období, dobu zlata, Vikingy a cestu ke svobodě.
V 15:30 jsme měli sraz před Custom house , který vypadá jako Bílý dům. A jak by také ne, když byl stavěn podle stejných plánů. Plány totiž dělal stejný architekt a platbu za tento projekt dostal dříve a tak oslavoval z těchto peněz a když si přijeli pro hotové plány, omylem jim dal plány na Bílý dům:-) Aspoň, tak se traduje historka.
V 16h jsme chtěli jet do Athlone, ale došlo k menšímu zpoždění,protože jsme se všichni nevešli do přistavených autobusů.
18:45 dosažení našho cíle - Athlonu. Vydali jsme se tedy hledat našeho dalšího hostitele, Vaška. Jen neatrně jsme zakufrovali a procházeli jsme asi nejpochybnější čtvrtí Athlonu, cestou jsme míjeli doutnající dům a šatstvo na chodníku.
V 19:30 jsme byli přivítáni Vaškem, který nás již netrpělivě vyhlížel. Shodili jsme bágly a vyrazili na noční procházku do centra. Navštívili jsme jednu hospůdku, kde jsme si dali jendoho Guinesse a kolem 22.h šli zpět.

7:00 Budíček.
8:00 Odchod na autobus do Galway a pak na Aranské ostrovy, tentokrát v pěti lidech, i s Vaškem. V Galway jsme měli něco přes hodinku času na další spoj Na Aranské ostrovy a tak jsme měli čas na prohlídku města a nebo na oběd. Na trajektu na Arany jsme ještě potkali Vaškovy kolegy z práce. Byl mezi nima i jeden čech a 2 Rusové. Jeli zrovna na nějakou firemní pařbu, které se Vašek vzdal kvůli nám. Zjistilajsem, že už se rusky nedomluvím. Xaint se na trajektu seznámil s jakýmsi Patrikem, který nakonec zaplatil za nás za všechny projížďku po Aranských ostrovech. Bylo to dost dobrý. Původně jsme si chtěli jen půjčit kola a projet to vše na kolech, ale ještě že to takhle dopadlo, protože počasí nestálo za nic a byl to pěkný kus cesty. Dojeli jsme k jednomu hradu nad útesy - první setkání s pravými útesy:-), podívali se do muzea aranských svetrů a pak vyrazili na procházku, kde jsme nasbírali krásné mušličky. Bohužel začalo pršet a tak jsme ihned změnili plán spát pod širákem a začali hledat nějaký Hostel. Všechny však byly beznadějně plné, ale jednoho chlápka jsme nakonec ukecali, že nám stačí spát jen na zemi a spacáky, že máme své. Nechal se oblomit a nechal nás přespat za pouhopouhé 3 IRL, jinak byla cena 8 IRL na osobu. My jsme si u něj schovali bágly a vyrazili ještě na procházku. Vyfasovali jsme na cestu ještě pejska, který byl štěstím bez sebe, že může jít ven:-). Chudák nevěděl, co ho čeká a myslím, že toho pak litoval, když byl celý mokrý a ucaprtaný. Jaké však bylo naše překvapení, když hned za rohem se zjevil jeden mladík a začal nám tvrdit, že ten pejsek je jeho. Nakonec jsme se shodli na tom, že také bydlí u toho chlápka a že my tedy pejska vyvenčíme. Asi v půlce cesty jsme se rozdělili, Petra s Jixi šli hledat ďoury v pobřeží a zbytek šel s pejskem zpět. Vašek odešel na večeř a do svého hotelu a my jsme šli uvařit večeři. Holky se vrátily kolem 21. hodiny celé promočené a stejně ty ďoury nenašly.

7:00 Budíček
9:00 Odjezd trajektem na pevninu a přesednutí na vyhlídkovou jízdu přírodní rezervací Conemara. Během jízdy nám řidič sdělil mnoho zajímavých informací svým irským přízvukem, ale horší to bylo druhý den. Děti se učí irsky pouze o prázdninách, kdy jezdí na takové jakoby školící tábory, kde se dopoledne učí, odpoledne sportují a večer tancují typické keltské tance. V této oblasti se též nachází pobočka amerického filmového studia. Oblast irska je velmi kamenitá, pěstuje se zde spousta krav, ovcí a vyjímkou nejsou ani oslíci. Má zde také farmu herec, který hrál ve filmu Titanic majitele loďařské společnosti. Zastavili jsme u jezera Aira, pod Diamont horou, u stromového ostrůvku a u Abbey, kde prodávala lístky jedna Slovenka. Dále byla zastávka v městečku, kde se natáčel film Tichý muž s Jonem Waynem a O'Hara. Všude kolem je rašeliniště, ze kterého vyrábí topivo. Projíždka byla fakt překrásná a poučná a za těch 10 IRL i dobrá lekce anglictiny:-) Kolem 17.h jsme byli zpět v Galway a šli hledat Hostel. Opět bylo narváno, ale naštěstí jen za podmínky, když jsme chtěli spát všichni spolu. Když jsme se nechali rozházet po různých pokojích, což nám vůbec nevadilo:-), tak nás to také vyšlo cca na 1 IRL na osobu z původních 15 IRL. Tak jsme zde opět složili naše bágly a vydali se do města. Chtěli jsme koupit nějaký chléb, ale jelikož byla neděle, všude již bylo zavřeno. Prohlédli jsme si tedy zbytek města, kostel, kde se ten den konala nějaká svatba - škoda, ze jsme nepřišli dřív:-). Na chvilku jsme se zastavili u mladíků, kteří hráli na bubínky a píšťalky. Ten den se totiž v Galway slavilo. Galwayské fotbalové mužstvo vyhrálo důležitý zápas a takové oslavy se hned tak u nás nevidí. Na ulici jsme potkali Kenyho, Ira, který měl zenu z Maďarska a pozval nás do hospody. Tak jsme se ještě seznámili s dvojicí Američanů z Pensylvánie a večer uběhl ani nevíme jak. Keny byl lesníkem a pozorovatelem přírody. Chtěl nám také pronajmout loďku k rybaření, ale tolik času jsme bohužel neměli. Kolem 22.h jsme se vrátili do hostelu, s námi na pokoji byla jedna Američanka, 2 Australanky a 2 Francouzi. S Jardou byl na pokoji černoch a obdivoval ho, že má 3 ženy. Když mu Jarda řekl, že jen jedna je jeho, odvětil, že u nich jich může mít klidně 10.

8.00 Budíček a snídaně. Ani jsme nečekali, že v tomto hostelu je i snídaně. Rozhodně to bylo milé a milé bylo i setkání s jedním Němcem se kterým jsme minulý den byli ubytováni u stejného chlápka.
V 10.h začala další vyhlídková jízda se stejnou cestovní kanceláří, protože poskytovala slevy 2IRL na osobu při koupi dalšího výletu. Tentokrát jsme jeli do oblasti Burren. V autobuse jsme potkali i ty 2 Australanky, asi jsme nebyli sami se stejným nápadem:-) Řidič byl děsný srandista. Hned na začátku cesty nás upozornil, že pokud se někdo opozdí na nějaký sraz o 5 minut, bude zpívat písničku, pokud se opozdí o 10 minut, bude tancovat. A opravdu, 2 zpěváky jsme měli -my sjme to naštěstí nebyli:-) První zastávka byla u Kinvara abbey a pak v jeskyních Ailwee caves - doporučuju navštívit české jeskyně:-) Dále jsme se zastavili u Poulnabrone dolmenu a jeden jsme si také sami postavili. Zajímavý byl i hrad Leamanagh, který byl v soukromém vlastnictví a aby tam nikdo opravu nechodil tak tam měl strážce. V Čechách by tam byl pes, ale tady to byl býk:-) Vyvrcholením zájezdu byly útesy Cliffs of Moher. Průvodce nás několikrát upozorňoval, abysme si dávali pozor, kam šlapeme, protože nejednou z útesu někdo spadl. Útesy byly přímo úžasné. Cestou jsme se zastavili na oběd v městečku Doolin, ochutnali jsme irské jídlo - hovězí na Guinessu, cca 5,50 IRL - v hospůdce Gus O'Connor's pub. Každý pátek se v městečku Doolin v každé hospůdce hraje a zpívá pravá irská muzika. Poslední zastávka byla u hradu Dunguaire. Do Galway jsme dorazili v 18h, zavolali jsme Honzovi, že autobus v 17.30 opravdu nestihneme, tak že přijedeme do Dublinu o hodinku později, tak ať nás čeká. Večer opět začalo pršet, asi je to opravdu pravidlem, že ráno svítí sluníčko a večer prší.
Kolem 23h jsme konečně dorazili k Honzovi, který z nás měl velkou radost. Hlavně když jsme mu všichni najednou sdělovali naše zážitky:-)

8.00 Budíček, ale díky opakovanému hledání stále nějakých věcí, jsme vyrazili až v 10h k Honzovi na univerzitu, odkud jsme opět poslali mailíky a vyměnili nějaké peníze za nekřesťanský poplatek 12 IRL. Tento den bohužel hned od rána stále pršelo, na památky tím pádem skoro nikdo neměl náladu. Zašli jsme tedy nejprve do obchoďáku, okoukli ceny whisky:-) a vyrazili na prohlídku do palírny whisky Jameson, která byla spojena s ochutnávkou:-) Kdyz jsme vyšli ven, byl šílený slejvák, tak jsme pro změnu nakoukli do pivovaru Guiness. A dál uz jsme jen udělali okružní cestu Dublinem kolem Christ Church, st. Patrick Cathedral, zahrad a Dublinského hradu. Protože Petra chtěla stále mapu Dublinu, zašli jsme do infocentra, ale bohužel již zavírali. Mapu nám naštěstí ještě dali a už už nás chtěli vyhodit, ale já jsem se ještě zeptala, kde najdeme tu jejich slavnou postavičku Polly Molly. Toho chlápka jsem samozřejmě rozesmála, protože ta postavička se jmenuje Molly Melone a jendá se o typickou irskou prodavačku. Celí zmáčení jsme již v 19h zamířili k Temple bar do jedné hospody, kde jsme měli sraz s Honzou a jeho bandou ve 20h. Vyklubala se z toho obyčejná pizzerie, kde byli nervozní, že hned nejíme. Po půl hodince jsme tedy odešli s tím, že na Honzu počkáme venku.A takhle to probíhalo dál:
20.00 přichází Honzova společnost, ale Hozna nikde.
20.30 jsme děsně promrzlí a Honza nikde.
21.00 Honza stále nikde, vymýšlíme nejrůznější způsoby mučení, ale začíná nám promrzat i mozek. Již jsme chtěli odejít směrem k jeho bytu a doufat, že tam někdo bude. Ještě že jsme to neudělali.
21.10 Přišel Honza. Přežil, neměli jsme již sílu. Tvrdil, že si myslel, že jsme s tou jeho bandou a tak si ještě zašel domů a nikam nepospíchal.Jeho spolubydlící byly také pryč, takže bysme asi mrzli pro změnu před jeho barákem, kdybysme se minuli. Tu dobu čekání jsme ale přece jen měli trochu zpříjemněnu, nejprve zde zatkli nějakého bezdomovce a pak zde natáčela televize a žongloval zde žonhléř s hořícími pochodněmi.
No tím pro nás večer vlastně skončil, již jsme do žádné hospody nešli, zamířili jsme domů, uvařili horký čaj a večeři, popili Irký krém a hlavně naplánovali další dny, kdy jsme jezdili s Honzou autem. Padla zde i připomínka jestli nechci zůstat v Irsku - jako kuchařka - tak to jsme rázně odmítla:-). Ještě jsme se nechaly od Xainta namasírovat a šlo se spát - asi v 1h ráno.

8.00 Budíček, nikomu se nechce vstávat. Najednou se ale začali v kuchyni ozývat zvláštní zvuky, které nás ze zvědavosti donutily vstát. A on to Honza připravoval pravou irskou snídani (fazole na cibulce, párečky, toasty a čaj s mlékem), on si včera večer doopravdy nedělal srandu.
Po 9.30 jsme vyrazili do města. Opět lilo. Zaěli jsme do botanické zahrady a na hřbitov, podívat se na keltské kříže a pak nakoupit nějaké suvenýry.
Ve 14.30 jsme měli sraz s Honzou kvůli půjčení auta. Půjčka vyšla na 100 IRL od středy do neděle, což byla slušná cena. Zatímco kluci půjčovali auto, my jsme vařily oběd a balily potřebné věci na cestu.
"Již" v 17h jsme byli připraveni na cestu. Usedli jsme do auta, Honza řidič, já navigátor a hurá směr Hill of Tara - starodávná svatyně a pohřebiště. Honza měl neoprávněnou nedůvěru k mým navigačním schopnostem a ptal se u benzínky na cestu - samozřejme jsme jeli správně:-) Všichni jsme měli instinkt říkat Honzovi, aby jezdil vpravo. Dalším vztyčným bodem byl Newgrange, ale v městečku Slane se Honza zařadil do nesprávného odbočovacího pruhu a tak jsme si chtěli zajet na Hill of Slane. Bohužel než jsme stihli zaregistrovat odbočku, Honza byl kilometr za ní. Aspoň jsme si udělali menší okruh kolem městečka. Cestou k Newgrange jsme chtěli zastavit u polorozpadlých domů a již se zde utábořit, ale ne e, dojeli jsme přímo k Newgrange, zjistili že tam mají "již" v 19.30 zavřeno a pak se vrátili zpět k těm domům. V nich se spát nedalo, ale stan se vedle nich postavit dal. Uvařili jsme si večeři a šli spát. Já jsem spala v autě a měla tam večerní diskotéku, to když Honza studoval před odchodem do stanu mapu na zítřek.:-) Pak jsme byla zamknuta v autě a neměla jsem ani klíčky:-(

V 7.30 jsem byla vzbuzena Jixipen, která šla připravovat snídani. Před 9.h jsme byli již všichni ready a tak jsme mohli vyrazit k Newgrange visitor centru - vstup pro studenty 3,25 IRL, pro dospělé 7 IRL. Prohlídka začala v 9.30 u Newgrange, který byl pravděpodobně postaven k vítání jarního slunovratu. Nikdo dnes přesně neví k čemu tato stavba byla. Při prohlídce nám ukázali, jak slunce v den jarní rovnodennosti osvítí na 15 minut střed stavby. Další stavbou byl Knowth, který byl zevnitř bohužel nepřístupný kvůli archeologickým průzkumům. Kolem středového velkého kopce je ještě dalších 17 menších, ve kterých lidstvo přebývalo. Dříve tento monument sloužil k nějakým rituálům, později, ve 12. století, jej lidé začali využívat k bydlení a spodní část i jako ledničku a hlavně z tohoto kopce byl pěkný výhled široko daleko. Architektura obou staveb byla stejná, uprostřed monumentu byl kruhový prostor asi 6 metrů vysoký a nad ním ještě asi 3 m kamenů. Cestou zpět jsme ještě vykoukali jeden dalekohled pohledem na Newgrange - chudáci další návštěvníci. Všichni máme hlad, ostatně skoro jako vždycky a tak se jdeme konečně naobědvat. Další zastávka byla u Mellifen Abbey a Dowth - 3. rituální monument v této oblasti. Skoro poslední zastávka v Jižním Irsku byla u M...., kde jsou obrovské keltské kříže. Honza zjišťuje, že nemá pas a tak jsme byli plni očekávání, co se bude dít na hranicích. No hranice jsme nepoznali, najednou jsme se zkrátka vyskytli v

Severním Irsku

7.30 Budíček, opět se nikomu nechce vstávat, ale komu by se chtělo do deštivého dne. Kluci mají zase hlad, tak tedy děláme snídani, zanecháme malý dáreček našim hostitelům a hurá na Belfast.V autě vymýšlíme různé teorie, proč v Irsku pořád prší. Nejpravděpodobnější nám připadá varianta inspirovaná pohádkou Sůl nad zlato, protože v Irsku je pláštěnka nad zlato. Takže jednou nějaký otec, pan král, zjišťoval, jak ho mají jeho dcery rády a ta nejmladší a nejchytřejší pronesla "Jako pláštěnku". Od té doby stále v Irsku prší a prší a pršet nepřestane, dokud pan král neprozře.
První zastávka v Belfastu byla v Ulster muzeu, kde byl vstup zdarma. Je to velmi pěkné muzeum a důkladná prohlídka by zabrala mnohem více času než ty 3 hodiny, které jsme si na něj dali. Byla zde i latimérie podivná a kostry dinosaurů. Z muzea jsme zašli do cetra k City Hall, kde se právě konala nějaká svatba. (Vůbec na svatby jsme měli celkem štěstí:-)) Před touto stavbou je i socha na památku obětem Titanicu - z Belfastu totiž pocházela podstatná část Titanicu. K autu jsme se vrátili kolem Opera house a auto jsme opravdu našli tam, kde jsme ho nechali, z čehož jsme měli obrovskou radost, protože jsme parkovali na zákazu stání. Ještě jsme viděli několik plakátků vyzývajících k protestům proti zasedání MMF a SB v Praze - vzpomínka na domov. Další cesta směřovala k Belfast Castle, kde je krásná kočičí zahrada. Odtud jsme se šli projít po modré stezce ke Cave Hill. Cesta vedla kupodivu do kopce a někteří jedinci měli co dělat, aby se vyškrábali nahoru. Odměnou nám ale byl úžasný pohled na Belfast a okolí. Z Belfastu jsme udali směr západ. Chvilku jsem si zařídila i já, ale nic moc, levá strana je levá strana, ale zrcátko jsme zachránili:-)
Kolem 17.h jsme dojeli do info centra v Bally Castle, kde jsme pobrali informace kam se kudy dostat. Cestou jsme zažili menší dopravní zácpu - stádo krav vběhlo do protisměru z vedlejší silnice a vůbec nám nedaly přednost.
Jeli jsme ke Kithaery castle. Stále jsme ho nemohli najít a jak bysme také mohli, když byl zavřený a byl k němu zákaz vstupu. Ale to nás nemohlo odradit a zvlášť ne k večeru. Přelezli jsme ohradu a po bahnité cestičce při okraji svahu se vydali k hradu. Ten den bylo krásné počasí a tak i ten západ slunce přispěl k užasným scenériím. Paní příroda si hrála s barvami jak jen uměla. Při pokusu dotknout se Severního ledového oceánu se oceán dotkl mě - a zase jsem měla mokré boty.
Od hradu jsme ještě jeli dál k lanovému mostu, ale jednak bylo zavřeno a druhak jsme našli příjemný plac na přespání na útesech kousek od moře. Měli jsme tam i společnost - záchranáři právě zachraňovali nějaké děti, tedy spíš je jen hledali a našli. Záchranáři se té noci ještě jednou vrátili a to když někdo vystřelil záchranou světlici. Asi jsme viděli snad celý jejich vozový park. Ve 21.30 věšchni odjeli, bohužel nevíme, jak to všechno dopadlo. Každopádně ve 22h jsme si mysleli, že záchranáři měli aspoň nějaký úlovek, protože část naší výpravy stále ještě nebyla ve stanu. Ale naštěstí se ti dva vrátili:-)

8.00 Budíček. Přespávali jsme vlastně na místě, takže nebylo kam spěchat.
Po 9.h jsme vyrazili k Rope Bridge, ale bohužel byl zamčený. Bylo stále ještě moc brzy - zde se otevírá až v 10h. Museli jsme tedy asi hodinu cekat, než někdo přišel s klíčem a pustil nás na most. Bylo to fajn, stát tak na tom provazovém mostě a houpat se na něm, že jo Honzo?:-)
V 11.30 jsme konečně vyrazili k Giants Causeway (Obrův chodník). Je to část pobřeží sestavená z šestihraných hranolů.
Na pobřeží jsou i skální útvary v podobě varhan a komínu. Shora byl krásný pohled na pobřeží, moře, skály a útesy. Od rána bylo krásné slunečné počasí, které z těch hezkých pohledů udělalo ještě hezčí.
Další zastávka byla u kamenných kruhů Berghmore. Je zde spousta kamenných kruhů a řad o kterých opět zase nikdo neví, k čemu vlastně sloužili. Trošku jsme se tu i vyblbli, když už tu nebyla taková kvanta turistů a nikde nikdo. Uctívali jsme boha - mě. Obětním darem byla ponožka, kterou jsme na místě našli a pak jsme stavěli Dolmeny z našich těl.
Při další jízdě jsme najednou uslyšeli nějakou ránu a jakoby nám něco upadlo z auta. Vrátíme se k tomu a on to vnitřní kus nárazníku. Měli jsme celkem strach, co nám řeknou v autopůjčovně, ale naštěstí si toho ani nevšimli:-)
Projížděli jsme městem Omagh, kde v roce 1998 IRA bombou na náměstí zabila 26 lidí a 200 zranila. Cestou jsme viděli několik nápisů IRA, tak jsme si je na památku aspoň vyfotili.
Přejeli jsme přes ostrůvek Boa a zahnuli ke Castle Caldwell. Visitors Centrum bylo polozbořné, čili pro nás zajímavé, po menším porozhlédnutí se po okolí jsme v něm přespali. K večeru je to asi rušné místo, přišla si sem zaběhat nějaká rodinka.

7.30 Budíček, udělala jsem snídani a nikdo nikde. Naštěstí stihli všichni přijít ještě než snídaně vystydla a přišli i s ostružinami:-) Vůbec ostružiny jsou úplně všude a taková kvanta, která jsme ještě neviděla.
Kolem 9. hodiny vyrážíme k hoře Ben Bulben. Bohužel počasí nám nepřeje, takže se nemůžeme pokochat ojedinělým tvarem této hory, vidíme jen mlhu:-( Tak jsme se aspoň vyfotili v nedalekém městečku Drumcliff u velkého kříže na kterém jsou reliéfy biblického charakteru.
Tak a od této chvíle se jen vracíme:-( Cestou jsme se ještě stavěli na pohřebišti Carrowkeel. Je to jen kousek od hlavní silnice, ale po jaké silnici! Z plánované zastávky na pár minut se vyklubala hodinka a všichni jsme byli mokří tak jako nikdy. Ono totiž začalo pršet a na kopci, kde byla pohřebiště fučel vítr, že jsme si mysleli, že padají kroupy a ne kapky deště. Do hrobek se k naší radosti dalo vlézt, takže jsme ani na chvilku nezaváhali. Bylo tam sucho a žádní turisti:-)
12.10 Destinatin Dublin.
V 15 h jsme dorazili do Dublinu, nakoupili v obchoďáku, kde jsme se podrobili testu inteligence: jak získat nákupní košík:-), vrátili auto, uvařili večeři, upekli dort a bylo 19h. Pak už se jen balilo, účtovalo a hlavně, hádalo o malichernostech, jako vždy:-)
Kolem 23.h jsme šli spát. Honza nám ještě šel objednat taxi na ráno na letiště - patří mu tedy velký dík. A jak se později zjistilo, měli jsme štěstí, protože druhý den ráno budka, ze které objednával taxi nebyla na svém místě, probíhala výměna:-)

4.45 Budíček, a tomu říkám krize. Ale co se dá dělat, letadlo na nás nepočká.
5.15 Přijel objednaný taxi. Nastává loučení s Honzíkem, který musel kvůli nám také vstávat.
6.50 Sedíme v letadle AirBus 320 směr Amsterdam. Tam máme opět jen chvilku na přestup a jen tak tak to stíháme. Když vstupujeme do letadla, jsem šokována, že nás letuška pozdravila česky. Letíme jen malinkým Boeingem. Tentokrát jsme přistáli dokonce s menším předstihem, který nám ale k ničemu nebyl, protože jsme pořád čekali na naše zavazadla, která pořád nikde. Ztratila se v Amsterdamu. Doručili nám je až pozdě v noci, či brzy k ránu. Hlavně, že se našli a byly v pořádku.

Tak to je konec naší cesty.

Zpět