Kréta 2002

Tuto výpravu jsme podnikli v termínu 2.8. - 9.8.2002 ve složení Tomby, Honza1, Honza2, Eva, Vítek a já. První část naší skupiny tedy přiletěla již o týden dříve a původně jsme měli my dva odlétat o týden později, ale více až dále.

Stanovený čas odletu v 17,45 se o několik málo minut posunul. Předpokládaná doba letu 2h 40min. V letadle jsme seděli u nouzového východu, takže jsme to v případě nouze měli blízko:-)

Byla jsem moc zvědavá, co nás po příletu do Heraklionu čeká, protože při posledním rozhovoru Tomby sliboval něco jako bojovou hru "Najděte nás na Krétě, můžeme být kdekoli". Na letišti v Heraklionu jsme přistáli po 21.30h tamního času (o 1 více než v ČR) a kupodivu na nás zbytek bandy v poklidu čekal. No v poklidu, jen co jsme byli na doslech, hned se na nás začala sypat od každého snůška různých příhod z předchozího týdne a my jsme nevěděli koho dříve poslouchat. Za nastalého štěbetání jsme zamířili k Řekovi, kterého objevila první část naší skupiny již první den. Jeho nadšení, že nás opět vidí, neznalo mezí a ihned nám přinesl rakii na přivítanou. My jsme si na oplátku objednali frappé. Při družném rozhovoru čas plynul rychle a najednou jsme zjistili, že je již dost pozdě a je nejvyšší čas najít nějaké místečko k přespání. Zeptali jsme se kudy na nějakou hezkou plážičku, kde se dá přenocovat. Nabídku na přespání u Řeka v krámku jsme odmítli. Doporučovanou pláž jsme sice našli, ale její kvalita nás nijak nepřesvědčila. Zkoušeli jsme ještě nějaké apartmány, ale jejich ceny nás tuplem nepřesvědčily a tak nezbylo nic jiného než zůstat na pláži. Pravda bylo to kousek od letiště, kam létají letadla snad v noci každou hodinu, kousek to bylo i k silnici a vzdáleně sem doznívala i hudba z diskotéky a k ránu se samozřejmě přidaly cikády - to byl hukot. Ale vyspali jsme se.

Vstávali jsme kolem 8.h a vyrazili k přístavišti zjistit, kdy nám jede trajekt na Rhodos. Ještě bych měla zmínit, že jsme měli půjčené autíčko pro 7 lidí značky DIHATSU za 32 EUR na den.

Bohužel žádné vhodné spojení na Rhodos jsme neobjevili, v neděli nic nejelo, a tak jsme změnily naše plány. Nechali jsme si v Málii prodloužit pronájem autíčka a vyrazili jsme na okružní cestu východní Kréty.

Projížděli jsme Agios Nikolaos, kde jsou nádherné pláže a útesy, ostatně jako na celém pobřeží Kréty:-).

Naším prvním cílem dne byly vykopávky města Gournia. Vstupné je skoro jako všude 2EUR. Jde o staré Mínoiské hradiště s palácem, 4000 let staré, tím pádem se jako u všech památek z této doby dochovaly jen obvodové zdi.

Dále jsme se zastavili v městě Sítia, kde jsme udělali velký nákup včetně melouna, kterého jsme snědli na pláži, kam jsme se vyrazili vykoupat. Bylo to moc prima pokoupáníčko, teploučká vodička, velké vlnky:-)

Cesta nás vedla dále na východ až jsme dojeli na nejvýchodnější část, kterou je Kato Zakros, který jsme si chtěli prohlédnout další den. Bohužel jsme zde nenašli žádné vhodné místečko na spaní - pláž byla kamenitá, našli jsme tam sršána a kousek odtud bylo rákosí s komárama, zkrátka nic moc. Nakonec jsme našli jedno místečko cca 3km od Kato Zakros na tzv. otočišti traktorů u rozestavěných skleníků. Byla to fakt sranda:-) Srandu jsme si pak ještě popdpořili místním vínečkem a šlo se spát.

Noc byla krásná, plná hvězdiček, jen nás v noci probudil jeden rozzuřený harleyista, který kolem projížděl. Po probuzení jsme se vypravili do Kato Zakros na vykopávky starého mínoiského paláce. Chtěli jsme také navštívit údolí mrtvých, ale v průvodci zmiňovanou soutěsku jsme opravdu nenašli:-(. Pravda při hledání padlo několik teorií, kde by asi mohlo být a jak mohla vzniknout, ale tyto teorie by hravě převálcovaly science fiction a tak je ani nezveřejním.

Vydali jsme se tedy dále na cestu s hlavním úkolem koupit chléb. Po návštěvě třetí prodejny nám došlo, že je neděle a tím pádem čerstvý chléb nikde neseženeme. Inu zahnali jsme hlad oplatkami cookies, které se pak stali dalšími průvodci při naší cestě.

Posilněni jsme dorazili do křesťanského kláštera Moni Toplou. V Čechách máme určitě hezčí, ale vzhledem k tomu, že byl postaven na kopci, byl odtud nádherný výhled na krajinu.

Po občerstvení vodou jsme se vydali zpět do nám již známé Sítie, jednak zkusit jestli náhodou není otevřený ten naprosto skvělý supermarket co včera - nebyl, a druhak se podívat do archeologického muzea, kde jsou povětšinou památky z Kato Zakros. Znaveni památkama, usedli jsme to jedné taverničky u moře a když už u moře, dali jsme si mořské specialitky. Já osobně calamary - opravdu se jim povedly. Bylo to moc fajn posezeníčko a popovídáníčko.

Zbytek dne již kola našeho auta směřovala co nejblíže k městu Ierapetra. Potřebovali jsme dobýt ty naše výdobytky civilizace a tak jsme hledali nějaké ubytování v apartmanu. Cca 6km před Ierapetrou jsme vyzkoušeli jednu ceduli u cesty u Supermarketu. Ze supermarketu zatelefonovali a za chvíli si pro nás přijel Řek. Cenu jsme z něj nedostali, prý že se musíme nejdřív jet podívat a že se určitě domluvíme, že jeho ceny jsou pro nás super. Pravda původně jsme chtěli jen 1 apartmán, ale nakonec z toho bylu 2 apartmány za cenu jednoho tj. 50 EUR a z toho ještě 10 EUR sleva, když jsme se tak zdráhali. Prostě super cena. Byli jsme pozváni i k němu do restaurace na rakii, čekož jsme pak samozřejmě využili. Po vykoupání v moři jsme totiž k Řekovi zašli na večeři, i když jsem neměla hlad, přesto jsem si dala aspon řecký salát, který byl výborný.

Noc byla teplá, ale zato v postýlce. K snídani jsme si dali náš 14kg obr meloun za 3 EURa, zašli jsme k Řekovi na frappé a vyrazili na cestu do Ierapétry.

V Ierapétře jsme se zašli podívat na románskou tvrz ze 13.stol., na mešitu z dob, kdy na Krétě pobývali Turci. Ierapétra je klasické přístavní město se spoustou pláží.

Vyhledali jsme nejbližší větší obchod, kterýmžto byl SPAR, nakoupili jsme si a hned před obchodem jsme to snědli, tedy aspoň podstatnou část a to ovčí jogurt s medem a chléb, meloun jsme nechali na později. Při další cestě jsme si ještě natrhali nějaké kilčo hroznového vína a bylo nám fajn nebýt toho, že jsme se toho všichni pěkně přejedli:-)

Nedaleko městečka Skiniás jsme zastavili u takového zvláštního pomníku, postaveného na paměť obětem 2. světové války, tvůrce měl asi hodně fantazie, ale hlavně že tam byla mluvící budka a kostelík. Opět jsme natrhali další kilčo hroznů a zastavili u odpočívadla, které bylo jako první navrženo k přenocování. Byly tam však včely a bylo celkem brzy a tak jsme pokračovali dál. A jak jsme jeli, zahlédli jsme u vesničky Mitropoli nějaké vykopávky, šli jsme tedy na obhlídku. Honza s Evou si vzpoměli, že zde vastně již jednou byli s rodiči a zrovna zde pobíhala nějaká roztržitá archeoložka a objevovala římské lázně. Od té doby objevy trochu pokročily a tak jsme část římských lázní viděli, ale v odhalování se dále pokračovalo.

Pak jsme dále dojeli při západu slunce k pláži Matala, kde jsou pískovcové skály do, kterých dříve pohřbívali své mrtvé. Původně jsme zamýšleli na této pláži i přespat, ale tahle pláž opravdu nebyla vhodná pro přenocování. Bylo to jen pár metrů pláže a kolem samé apartmány a zábavní podniky.. Vrátili jsme se tedy zpět a zabivakovali v olivovém háji. V noci jsme měli jednu návštěvu. Přijeli k nám policajti, auto bylo asi moc blízko silnice a bylo vidět. Nahlédli do auta, kde naštěstí dva z nás spali a pak zase odjeli, nevšimli si nás, jak spíme o kus dál pod širákem.

Noc byla zpočátku velmi teplá, ale k ránu jsme se každý rád zachumlal do svého spacáčku, kolem osmé nás však ze spacáku opět vytáhlo sluníčko svým horkem. Tentokrát jsme posnídali 16kg meloun a vyrazili směr Feistos a Agia Triada. Šlo opět o mínojské památky. V Agia Triadě jsme viděli jednu děsně roztomilou asi tříletou holčičku, pořád chtěla něco objevovat a chudák taťka se pořádně naběhal.

Po prohlídkách jsme byli pořádně vyčerpáni a tak jsme akutně potřebovali nějaké občerstvení. Zajeli jsme do přístavního městečka na frappé a na sauvláki. Jedna zmínka zde musí být ještě uvedena, Honza byl konečně na záchodě:-). Frapéčkování bylo opravdu vydatné, protože se nám tam tak líbilo, že jsme si dali ještě druhou rundu. Poté jsme usoudili, že je již ten správný okamžik vyrazit k moři aniž by se člověk spálil. Moře v těchto končinách bylo hodně divoké, částečně také proto, že na dně byly betonové kvádry. Koupání jsem si tedy moc neužila, protože už jsem viděla svoji hlavu na tom betonu,ale aspoň jsem se osvěžila. Za to kluci byli ve svém živlu.

Po dostatečném vykoupání jsme se jali hledat místo ke spaní a nějakou taverničku. Místo jsme si vyhlédli ještě za světla a pak jsme šli hodovat do taverny. No vařili samozřejmě skvěle a pěkně se nám to protáhlo. Místo na spaní jsme pak našli bez problémů, jenže při uléhání ke spaní jsme zjistili, že to zase až tak ideální místo není, všude byla spousta bodláků a vůbec takové polní strniště a musíte uznat, tohle není ideální prostředí pro alumatku - také to pořádně schytala.

Asi se to stalo tradicí, ale k ránu jsme měli opět návštěvu. Tentokrát to nebyli policajti, ale jak se později ukázalo, majitel háje, který jel zaplout zavlažování. Pravděpodobně byl dost v šoku a my taky, protože nás málem přejel.

Sluníčko nás vzbudilo kolem 8.h a chvíli a to se opět objevil majitel háje aby vypnul zavlažování a ptal se jak se nám daří. Dali jsme si k snídani rybičky a přesunuli se k památce jménem Gortys. Byli jsme tam ten den jako první, takže ani turista, z čehož jsme měli velkou radost, protože, když jsme odcházeli, před branou stálo několik autobusů a turisti tvořili několikaset metrovou frontu:-( Gortys samotný je velmi pěkné místo, je zde jednak pozůstatek chrámu a Odeon, kde je do zi vytesán zákon Gortysu. V okolí mimo placený prostor se nachází další spousta vykopávek, která s tímto dávným sídlem souvisí. V této oblasti je velmi těžké rozeznat vykopávku či vyorávku, protože, když se tak procházíte olivovými háji - nic moc romantika v tom vedru a v tom roští - tak občas zahlédnete nějaký kámen, nějaký ten kus sloupu a jako by se nechumelilo:-).

Po nějakém tom čase netečného ploužení se brázdami olivových hájů jsme vyhlásili konec památkám dnešního dne a pookřáli jsme nad vidinou nějaké siesty nad frapéčkem. Nezdvořile jsme zapadli do jednoho cafenionu, nezdvořile je prosím myšleno jen tím, že v kafenionu by měli být jen muži a to pokud možno místní:-) No ale frapéčko tam měli jendoznačně nejlevnější a to za 0.9EUR. Vůbec celá ta vesnička byla moc fajn, dokoupili jsme zde zásobu chleba a ochuntnali i zmrzlinu. Řeknu Vám, kdyby tady dělali takové kopečky jako tam, to by byla věc.

Po příjezdu do Herakionu jsme zajeli na autobusové nádraží koupit lístky do soutěsky na pátek a pak jsme jeli směr pláž s vyhlížením supermarketu s melounama a ovčím jogurtem. Našli jsme Carrefour. Ovčí jogurt jsme našli, ale bohužel nebyl v květináči:-(

Koupágo v moři bylo moc fajn, tentokrát nebyly moc velké vlny takže jsem si toho užila do sytosti. Pak už jsme se jen přesunuli ke Knossos, kde jsme se museli rozloučit s naším autíčkem a vrátit ho. Před odevzdáním jsme si samozřejmě otypovali nějakou dobrou taverničku. Opravdu jsme si pořádě pošmákli, jen nás tu děsila zběsilá cikáda, která se okoušela spáchat harakiri, ale nějak jí to nešlo.:-) Po 22.h jsme se sebrali a šli hledat nějaké to místečko na spaní v olivovém háji před Knossos.

V 8h nás opět probudilo sluníčko svým teplem a tak jsme v 8.45 již stáli před vchodem do Knossos - děs běs, všude miliony turistů, autobusů, aut, šílená fronta, no hrůza. Dr. Evans se zde počátkem 20. stol. pokoušel zrekonstruovat starý Mínojský palác, na jehož betonové rekonstrukci se vlastně pracuje dodnes.

V 11 h jsme se busem přesunuli do Heraklionu za 1EUR a zašli jako obvykle na frappé no a pak jsme se vydali do archeologického muzea, podívat se na ty vykopávky, které byly objeveny v místech, kde jsme předtím byli. Během prohlídky došlo k mnoha nečekaným zvratům našeho výletu, které měly za následek, že jsme další den odlétali domů všichni a prohlídka soutěsky se nekonala.

Po večeři jsme se jeli ubytovat do penzionu a část lidí ještě na pláž.

Pomalu jsme se přesunuli k letišti, kde jsme museli navštívit našeho Řeka, který nás opět přivítal rakií a frapéčkem. Nakonec se ukázalo, že vůbec není Řek, ale že je ze Saudské Arábie:-). Chvíli jsme si s ním dávali hádanky, on s tím začal a nastolil vysoký kalibr. Publikovat to tu nebudu, ale zase mám jeden vtip z ciziny:-)

No a pak už jsme jen čekali na naše letadlo s odletem ve 22.50. Z novin jsme se dočetli o záplavách v Čechách a netušili jsme, že největší záplavy nás ještě vlatně čekají...

Do Prahy jsme přiletěli v sobotu v 0.30h našeho času.

Pokud máte namířeno na Krétu, zkuste se také podívat na webový portál Kréta v detailech, na kterém je spousta informací.