Naše Cesta na Sever začala ve středu 30.7.1997 v 19h v Domažlicích. Zde jsme si připili šampaňským na zdárný průběh cesty a odjeli naší dobrou Karosou směr Lísková - Hamburg.
V 6.30 budíček a příjezd do Hamburgu. Vystoupili jsme v přístavní části města u severního ramene řeky Labe a vydali se na okružní cestu Hambrugem kolem Nicholas Kirke (postavený v pozdně gotickém slohu, vysoký 147 m), Michael Kirke (postavený v barokním slohu, vysoký 132 m),Deitsch Strasse (nejstarší část Hamburgu ze 17. století), Hanselkammer (burza z roku 1912), Radnice a handlovních domů. Přecházeli jsme přítok Labe říčku Alstru, která nedaleko radnice vytváří krásné jezírko. Počasí bylo podmračené a při zpáteční cestě se strhl pěkný slejvák, a tak se procházka v poklidné chůzi změnila na úprk do autobusu.
Další zastávkou již bylo dánské město Arhus, kde je kripta Vikingů. kterou jsme pěkně dlouho nemohli najít. Ale nebyla zde jen krypta, byl zde i skanzen Gumble by, kde jsou staré domky zařízené podle starých časů. Zdržet jsme se bohužel moc dlouho nemohli. Na prohlídku jsme měli všehovšudy pouhopouhých 15 minut, ale za to díky našemu průvodci zcela zadarmo, že jsme zkrátka Češi. K večeru jsme dojeli do přístavu Hirthals, odkud jsme měli druhý den jet. Večer byl pěkný, a tak jsme se brouzdali v moři a lovili mušličky. I zde bylo poznat, že den je o dost delší než u nás, ještě ve 23 h bylo vidět.
Zato vstávání bylo kruté, přece jen 5.00 není moc příjemná ranní hodina. Co se však dalo dělat, museli jsme stihnout náš trajekt č.1 v 8.00 a to se bez nějaké té fronty neobešlo. Jeli jsme z Hirthals (Dánsko) do Kristiansand (Norsko) na trajektu Christian IV. společnosti Color Line. Lodička to byla moc pěkná a hezky to na ní houpalo, to mělo za následek několik mořských nemocí. V Kristiansandu jsme si prohlédli pevnost a jeli dále překrásnou norskou krajinou. Všude kam se člověk podíval bylo buď jezero, lesy, skály, vodopády, fjordy, ledopády nebo Trolové - malí lesní mužíčci, kteří jsou symbolem Norska. Cestou byla zastávka u jezera Kvernaland. Nocleh byl u jezera nedaleko městečka Lauvik. Bylo to opravdu vydařené místo na nocleh. Seznámili jsme se zde s několika Nory, kteří za námi přišli, kdy jsme hráli na kytary a zpívali. Oni zase hráli na harmoniky, tak jsme to spojili. Naše hraní se jim opravdu moc líbilo. Jeden okamžik se mě líbil ze všeho nejvíc, a to když jeden z Norů vytáhl mobila, zavolal kamarádovi, aby si poslechl, jak pěkně hrajeme. Já s kamarádkou jsme dělaly překladatelky, protože nikdo neuměl lépe anglicky než my dvě. Bohužel v 1h museli odjet domů, byli to motorkáři, a tak se šlo spát. V Norsku je prohibice, a tak jsme dostali na ochutnávku jejich po domácku vyrobené víno a nějaký destilát.
Ráno bylo dost nehezky a pršelo. Dojeli jsme do Lauviku odkud jsme přejeli trajektem č.2 do Oanes. Z Oanes to byl již jen kousek na Preikestolen. Cesta na tuto ploinu byla detivá, vude se povalovala mlha. Natěstí, kdy jsme vystoupili na vrchol, vyjasnilo se a mlha zmizela. Mohli jsme se tedy rozhlédnout po krásně krajině a udělat několik skvělých fotek. Nám pod nohama leelo několik jezer, kolem nás a pod námi čněly skalní títy. Poté následoval dalí přesun trajektem č.3 z Hjelmelandu do Nesviku. Cestou bylo vidět spoustu vodopádů, stavěli jsme asi u největích z nich Latefoss. Nocovali jsme u krásného jezera, nad námi padal vodopád a byl zde výhled na ledovec.
Ráno jsme měli jet opět trajektem z Odda do Utne, ale trajekt nám ujel doslova před nosem. Popojeli jsme tedy krajinou jetě dál k dalímu trajektu č .4 Jondal do Törvikvigdu. Navtívili jsme město Bergen - 2 kostely Domkirken a Mariakirken, Brigen(hansovní domy), pevnost z 11. století zaloená panovníkem Hákon Hákonsonem. Je zde i mořské akvárium. V přístaviti, vedle trajektů a starých plachetnic kotví i rychloloď, která odsud vyplouvá na Faerské ostrovy a Island. V tomto městečku se konají kadý den kromě neděle rybí trhy, protoe kolem je spousta rybích farem. V celém Norsku je jich snad na 500. Nae cesta dále vedla pohořím Stölshemen, kde bylo opět spousta vodopádů. zastavili jsme u jednoho velkolepého u Vossy. Dále následoval nejvyí bod Fosse (1300m.n.m.), zde byl malý obchod se suvenýry a byli tu také ochočení sobi a ovce, které nám chtěli vlézt do autobusu. Nocovali jsme u malé říčky, a tento nocleh byl asi nejstudenějí.
Jeli jsme dále kolem Sonenfjord. Cestou jsme se stavěli u jednoho z nejstarích dochovaných dřevěných kostelíků z 11. století. Následoval dalí trajekt č.5 z Hella do Sogndal, odtud jsme dojeli do Fjerland, kde je muzeum ledovců. Odtud jsme li k ledovci Boyabreen, tedy jen k jezeru pod nim. Přímo k ledovci jsme se dostali po krátkém přesunu autobusem k Jostedals Breen. Jednalo se o Ledovec Briksdal, dalo se tam jet i drokou, ale není nad to dojít tam po vlastních nohách. Voda odtékající z ledovce tvořila divokou řeku, nad kterou byla v tak krásném slunečném počasí obrovská duha. Nocleh byl u Horninpalsvatu - nejhlubí jezero Evropy.
Ráno jsme dojeli k dalímu trajektu č.6 z Hellesylt do Geirengen Tentokrát se jednalo o vyhlídkovou jízdu, při které jsme viděli skupinu vodopádů známých jako sedm sester, stolici a kazatelnu. Z Geirangen jsme jeli vyjeli na nejvyí, druhou nejznámějí vyhlídku Dalsnibba. Měli jsme těstí, e tam nebyl ádný sníh. I v tuto roční dobu je někdy výjezd díky sněhu znemoněn. Následoval přesun Orlí cestou k trajektu č.7 z Eiddal Linge do Nordalsfjord. Odtud se jelo cestou Trollů, kde byl asi 180 m vysoký vodopád směrem k Andalsnes. Ten den jsme nemohli stále najít pořádné místo k přenocování. Nakonec jsme se utábořili po 21. hodině na odpočívadle asi 50 km od Andalsnes, kde byli mokřiny. Zde jsme zaili nejdelí den, bylo vidět jetě po půlnoci.
Prohlídka města Alesunde secesní výzdobou. Zastávka v přístavu, kde jsme lovili hvězdice a ryby, pravda, lovení hvězdic bylo podstatně úspěnějí.Jeli jsme podmořským tunelem k majáku, kde je rodinné muzeum. Tento maják patří několik pokolení jedné rodine, která si zde udělala svoje vlastní muzeum a peče zde norské sladkosti. V centru Alesundu jsme vystoupili po 400 schodech na vyhlídku Aksel odkud byli překrásně vidět zbylé ostrůvky Alesundu. Na triti jsme si nakoupili makrely a večer byly rybí hody. V Alesundu je také socha předka Viléma Dobyvatele a muzeum Vikingů. Nae cesta pokračovala Romsdalským údolím kolem Romsdalsfjordu. Míjeli jsme nejvyí a nejtěí stěnu v Evropě asi 1500m. Nocleh jsme měli v Rondalském národním parku.
Zastávka v Dombas u břidlicového kostela. Pak následoval výjezd do tundry a lesotundry. Stále jsme v národních parcích. Vystoupili jsme do 2017m.
Odjezd do Otta, centrum národního parku Jotunheimen, kde jsou nejvyí vrcholky skandinávského pohoří. Na jeden z vrcholků jsme vystoupili, odtud byl krásný výhled na jezero Bess. Tento výstup byl dost náročný a foukal zde pořádný vichr. Při zpáteční cestě sjme sbírali houby, vude jich byla spousta a pořádně velkých. Take tento večer byly pro změnu houbové hody.
Navtívili jsme zábavný park Familienpark, něco na způsob Disneylandu. Promítá se zde několik dokumentárních filmů, např. o těbě ropy, o norské krajině, o vodních elektrárnách. Byla zde spousta dětských atrakcí, obří Troll. Nae cesta vedla dále do Lillehammeru, kde jsme byli v Kristins Hall a Hakons Hall, sprintem jsme vyběhli ke skokanským můstkům. Kousek odtud je Gjövik, sportovní hala vytesaná ve skále, kde se také konaly olympijské zápasy. A dále jsme byli u bruslařské haly Hamar.
Den zasvěcený krásnému hlavnímu městu Oslo. Nejdřív jsme byli u skokanského můstku, kde se konala olympiáda v roce 1984. Kousek odtut je socha krále Olava V. na lyích. Samozřejmě jsme navtívili Holmenkollen, kde je sloup z lidských těl, fontána a most lemovaný lidskými těly od sochaře Vigelanda. V Oslu je také známý ostrov muzeí na kterém jsme navtívili muzeum Vikingů a muzeum Kon-tiky. V centu jsme procházeli po nábřeí, kde je restaurace na napodobenině vikingské lodi, kolem radnice,Norské univerzity, Parlamentu, Národního divadla. A k velkým záitkům se musí přičíst i návtěva záchodů asi v nejdraím Grand Hotelu. Chvilku jsme si poseděli a vycárali nohy u fontánky před parlamentem, ten jsme bohuel navtívit nemohli, protoe v neděli je zavřený. Tento den byl nocleh dost sloitý, protoe kdy jsme se utábořili, připravili jídlo, přijela policie a vyhnala nás odtamtud, e jsme prý blízko védských hranic. Tak jsme zase hledali vhodné místo asi az do 22.30. Myslím, e na místo toho, aby to vichni brali drasticky, naopak z toho měli srandu.
Hned ráno jsme přejeli Norsko-védskou hranici. Při nákupech jsme si popovídali s jedním védem, který byl velmi upovídaný tvrdil, e tady neprelo u asi 6 týdnů a dnes má začít pret. Natěstí se tomu tak nestalo a překrásné počasí nám vydrelo a do konce naeho pobytu ve Skandinávii. Nae první védská zastávka byla u největího skandinávského jezera Vänera, kde je velký aquadukt. Spojnice vodních cest, velké zdymadlo spojující dvě jezera. Dalí návtěvou bylo městečko Vänersborg na řece Göta a odtud k Trolhätenským vodopádům, jedná se o největí vodopády na kanálu, výkový rozdíl zde činí 44 m mezi jezerem a mořem. Tyto vodopády jsou vak vidět jen občas, protoe voda se nespoutí tak často. My jsme to těstí neměli. Vrcholem tohoto dne byla návtěva druhého nejhezčího zámku ve védsku Läcko. Zde jsme vak zjistili, e není nad nae české zámky. Výzdoba nebyla moc pěkná a to těch hezčích sálů se muselo připlatit. Natěstí jsme zde byli s naím perfektním průvodcem a podívali jsme se i tam bez toho příplatku. Na druhou stranu, kde se u nás vidí na zámku internet s volným bezplatným přístupem. Aspon jsem mohla poslat pozdravy svým známým, i kdy času zase tak moc nebylo. Poslední zastávka tohoto dne byla ve Värnham, kde je kostel s hrobkami védských králů. Nocleh byl nedaleko městečka na odpočívadle.
Městečko Hjo, odpočinek na břehu jezera, k jídlu čerstvá uzená ryba. Rozhovor s nějakými bezdomovci s rottvailerem. Dalí cesta vedla na vyhlídku do Jönköpingu, kde je muzeum vycpaných ptáků, skanzen starých obydlí, kostel, zvonice. Odtud jsme odjeli na prohlídku centra města. Před zastávkou na nocleh jsme měli zastávku na koupání v kempu nedaleko od Havmantorp a kousek odtud jsme se i utábořili. Noc byla plná hvězd a já jich viděla padat snad desítky, to jsem jetě nezaila.
Přesun do Kalmar, na břehu Baltského moře, kde je nejhezčí védský zámek s obranným příkopem a batou. Odtud byla dříve řízena celá Skandinávie. Nae cesta směřovala přes Kalmarsund na ostrov větrů Öland přes nejdelí most ve védsku, který je asi 6 km dlouhý. Zde jsme se vykoupali zase jednou ve slané vodě a prohlédli si staré větrné mlýny. Přejíděli jsme krajem Blekinge se zastávkou v Karlskrone, kde je vojenský přístav, samozřejmě kasárna a největí dřevěný kostel s dřevěnou sochou ebrajícího člověka. Zde končila nae cesta po védsku a nasedli jsme na ná předposlední trajekt č.8 Mercandia IV. z Helsinborg do Helsingörv Dánsku. Nocleh byl nedaleko Kodaně u elezniční tratě.
Tento den pro změnu věnovaný hlavnímu městu Kodani nebo také Kolbenhaven. Přístav s Malou mořskou vílou, královský palác s hradní stráí, Kostel panny Marie, kostel Něvského v ruském stylu, kostel námořníků, budova burzy se zajímavou věí tvaru roubovice, zámek s jízdárnou, radnice, zábavný park Tivoli a před ním socha H. CH. Andersena, a pro zajímavost je zde i Muzeum erotiky, to jsme vak nenavtívili. Pak u jen následoval hlavní trajekt č.9 z Gedser do německého Rostocku. Nocovali jsme u malého městečka Monchen u jezera.
Po dálnici do Berlína a jeho celodenní prohlídka. Scharlotenburg, Brandemburská brána, rozbombardovaný kostel jako památník na válku vedle s moderním kostelem,Europacentrum, Památník vítězství, Východní část Dom, televizní vě, kostel panny marie, Neptunova fontána, Červená radnice, Gerdarmenmarkt, Nikolajkirke, Fridrichskirke, Humboltova univerzita, Pergamon muzeum. Nocleh u jezera, s dovolením jednoho kupodivu sympatického Němce, s kterým jsem si popovídala jen díky tomu, e uměl polsky.
Den strávený v autobuse na zpáteční cestě domů. Šťastný příjezd kolem 16.30.
A tak skončila naše skvělá Cesta na Sever.