Lodní deník - Vltava 2003

Tato akce se konala s mezinárodní účastí, kterou tvořil Andy, Zuzka malá a Zuzka velká:-). Další část bandy tvořil hlavní organizátor Robert, Zdenda, Majkl, Lucka velká, Karel, Lucka malá, Myšák, já, Mirka, Petr, Jájinka a Láďa, i když někteří se účastnili jen krátkodobě.

Odjezd se během dne pomalu posouval díky různým maličkostem jako je rozbitý startér z původní 12.h na 15.h. Cestou se několikrát musela doplnit zásoba pitiva a tak jsme do Vyššáku dojeli někdy před 21.h. Postavili jsme stany a zamířili rovnou do hospody jménem MASH. Obsluha nic moc, ale najíst se tam dalo. Jen se nás slečna snažila natáhnout o 60Kč, což ji tedy nevyšlo. Kdo neuměl macháčka, doučil se, kdo neuměl socialismus také se doučil.

Kolem 24 h jsme vyrazili zpět do tábořiště za doprovodu zpěvu Karla Gotta. Jakýsi Jarda měl opravdu podobný hlas a údajně vyhrál několik soutěží typu Doremi. No ale u nás neuspěl, nechtěl nám zazpívat včelku Máju.

Část výpravy se odebrala ke spánku, část se šla jen vykoupat do Vltavy a část pařila ani nevím do kolika u nedalekého ohně.

V 7,30 nás nekompromisně vzbudilo sluníčko (a tak tomu bylo po celý týden).

Když se všichni vypotáceli ze svých stanů, začal se plánovat velký přesun aut s vyzvednutím Majkla v Krumlově. Bylo to komplikované, ale nakonec jsme asi v 10h vyrazili s auty - já, Zdenda s Robertem a Andy. Dvě auta zůstala v Boršově a třetím jsme odjeli do Krumlova, kde nechával auto Majkl, nabrali jsme ho a jeli zpět do Vyššáku, kde už na nás všichni netrpělivě čekali.

Zhruba kolem 14h jsme se konečně dostali na vodu a vyrazili směr Rožmberk, kde na nás již čekala Jájinka, Mirka, Petr a Láďa.

Před sebou jsme tedy měli jen asi 9km a přesto jsme dojeli po 20.h. Cestou jsme se samozřejmě patřičně občerstvovali ať už pivem, klobásou a nebo bublaninou s meruňkami, která se k snídani nesnědla.

Dojeli jsme k Herbertovu, který někteří jedinci zcela nedobrovolně, ale úspěšně sjeli, někteří však tak úspěšní nebyly a někdo raději lodičku přenesl. I tak to stačilo na to, že jsme se na tom krátkém úseku málem ztratili a to na souši:-)

V Rožmberku na nás čekala první šlajsna, kterou se podařilo sjet skoro všem, vyjma naší posádky, no aspoň už je Myšák pokřtěn.:-) Pravda, byly ztráty - uplavala bota a my jsme utržili pár odřenin a modřin. Vzhledem k tomu, že už bylo kolem 20.h koupel nebyla až tak příjemná jako ty koupele během dne. Ale neumrzli jsme:-)

Karel se Zuzkou však měli větší problém, začalo jim téct do lodi, po bližším ohledání se zjistilo, že díra, pořádně velká byla špatně zalepená a musí se předělat - lepení jsme samozřejmě zapoměli doma, takže bylo nutné vyrazit do obchodu na nákup až druhý den ráno.

Večer jsme siposeděli v hospůdce a zazpívali si tam u kytary, i když jsme byli mírně roztroušeni a nedalo se sedět pohromadě. Spát jsme šli po 24h, kdy šli ostatní neeviduju:-) Pondělí 21.7.

V pondělí ráno nás opět probudilo sluníčko, asi abysme si šli koupit koblížky. Robert odborně opravil lodičku a pak už jsme museli jen čekat, až záplata zaschne. Ne že bysme se nudili. Notný čas například zabralo Robertovi, zbavit se lepení z rukou.No a pak už se pohodlně čekalo v hospůdce pěkně v chládečku. Nedočkavci si chtěli zkrátit čekání vzpravou na hrad, ale zapoměli, že je pondělí a tudíž je zavírací den, a tak se zklamaně vrátili zpátky.

Od břehu jsme odrazili až kolem 14.h, kdy už pomalu začali připlouvat vodáci z Vyššáku:-).

Cestou jsme se zastavili u pyramidek, kde proběhla velká námořní bitva a nikdo, opravdu nikdo, na sobě něměl ani nitku suchou. Za skoro stálého soulodění jsme se blížili k Pískárně, ale na konci cesty jsme přece jen trochu zabrali, protože to vypadalo, že se sem žene bouřka, naštěstí to tak jen opravdu vypadalo a nám se podařilo v klidu postavit stany a dokonce i uvařit večeři - sýrové rizoto ala Myšák. No přisedšivší si všichni pochutnávali, samozřejmě včetně nás:-)

Večer jsme seděli v hospůdce a podstatnou část večera poslouchali skvělou hru rozličných hudebních nástrojů a samozřejmě jsme se přidali i s naším zpěvem. Bylo to moc fajn a najednou bylo půl druhé , ani člověk nevěděl jak. Pískárnu budu mít asi pořád spojenou se skvělým zpěvem u kytar.

A zase to sluníčko. Tentokrát vyrážíme již kolem poledne. Zkouším si hrát na zadáka a vcelku se mi i daří. Po pár kilometrech jsme dorazili do Větřní, kde jsems e velmi snadno nechala vyhecovat, že tu retarderu fakt zvládnu sjet na zadáku. Ano sjela jsem, ostatně jako úplně všichni ostatní, ale velký dík patří háčkovi, který se obětoval a zachraňoval patřičné karamboly:-), díky Bobo:-) Ale byl to skvělej zážitek. Musím podotknout, že sjezd se vydařil skvěle i Myšákovi.

Pak následovala ještě jedna šlajsna Konopa, kde se také nikdo necvakl,ale já šla raději pěšky.

Následoval kemp Nové Spolí v předměstí Krumlova. Kemp byl už dost nacpaný, takže na trávě už bylo pbsazeno. Dali jsme skvělou koupačku spojenou s pokusz o utopení se - nevyšlo to nikomu a vyrazili jsme za kulturou do města. Na večeři jsme zašli do rybárny u Jelení lávky a dali si výborného úhoře a pstruhy, opravdu vynikající. I zmrzlinu tam měli suprovou. Když už jsme všichni byli na odchodu, prošel kolem smuteční pochod upozorňující na divadelní představení studentů DAMU v nedaleké hospůdce. No na představení jsme samozřejmě zašli a bylo to fakt super, popsat se to snad ani nedá:-) Dali jsme si ještě nějaké to občerstvení a šli do nonstop baru u kempu, kde se déle zdržela jen menší část skupiny a ostatní šli spát.

Ráno nás zcela neoptimisticky vzbudil déšť,ještě e v plánu bylo jen zůstat v Krumlově a kulturně se vyžít. Kolem 10. jsme vylezli z pelechů a vyrazili do města. Cestou jsme si dali k snídani vaječák a oplatky:-)

Původně jsme chtěli zajít do naší známé pizzerie a čajovny, jenže v pizzerii námnedovolili dát stoly k sobě a čajovna bohužel loňskou povodeň nepřežila. Vybrali jsme tedy jiný podnik s terasou u řeky a pořádně se nadlábli. V původním záměru byla i návštěva rytířského souboje,ale ten jsme nestihli, chtěli jsme na prohlídku zámku, ale veškeré prohlídky toho dne byly již vyprodány a tak jsme se aspoň podruhé podívali na výstavu National Geography. Chvíli na to začalo pršet a takjsme rychle hledali nějaké útulné místečko,kam se schovat. Tím místečkem byla hospoda u Valdštejna a rozdali jsme si tampartičku socialismu. Následující plán zněl, tak, že se pokusíme sehnat lístky na otáčivé hlediště a takjsme se rozdělili na dvě části. Jedna čekala v hospůdce a v pravý čas zašla koupit lístky a druhá šla do kepu se převléct a přinést ostatním věci. Ještě jsem zapoměla podotknout, že ten den nás opustila část bandy ve složení Jájinka, Mirka, Petr a Láďa. V naší velké zmatenostijsme se s nimi nestačili anipořádně rozloučit, tak tak činím aspoň zde.

Každopádně porcházka do kempu se mírně zkomplikovala tím, že jsme se roztrhli, já a Michaljsme šli napřed, protože jsme nechtěli sprintovat a když už jsme byli notný kus cesty zazvonilmobil,kde jste? Do divadla vede zkratka, bežím pro vás, nos nevím kudy by to bylo kratší,každopádně jsme si pořádně mákli a stihli jsme to tak tak. Každopádně představení stálo za to, bylo to super a i počasí nám přálo,na to,ye během dne pořád pršelo a druhý den pršelo práve celý večer a noc, jsme měli dost velkou kliku.

Po skončení divadla jsme zašli do kempovní hospody,kdejsme upořádali oslavu pro naši oslavenkyni. Zuzka totiž slavila své 20. narozeniny. Oslava seprotáhla až do brzských ranních hodin, snad prý až do půl šesté. Každopádně v půl čtvrté do kempu přijeli policajti a abysme se stšili, že byla stížnost na hluk. Pak hned zase odjeli, takže naštěstí žádný problém.

Ačkoli padala různá předsevzetí, že dnes se vyrazí brzy, protože nás čeká dlouhý a náročný úsek, od břehu jsme odrazili až někdy po 13.h. Čekala nás největší zábava výletu - Jelení lávka.

Ale postupně. Za zmínku stojí i jez Lyra, terou však všichni nesjížděli, a jedna posádka,která sjížděla, se cvakla - Zuzka s Karlem. Takže proběhly další křtiny:-). Hospůdky Rumyší díra byla letos zavřena kvůli loňským povodním a musím říct, že nebyla jediná:-(.

Retarderku jsme sjeli všichni v kompletním složení a pak už nás čekala Jelení lávka. No po pravdě řečeno už si nepamatuju,kdo to s kým kolikrát sjel a kdose kolikrát cvaknul či necvaknul. Ale co vím určite je, že Myšák ji sjel v singlu zcela v pohodě:-). Na tomto místě jsme se zdželi asi dvě hodiny a po několika organizačních zmatcích a po pár ujetých metrech jsme se rozloučili s Majklem, který již musel jet domů. Tím pádem se nám trošku změnily posádky. Robert singloval s bagáží a Zdenda jel s Luckou. Z pod Krumlova jsme tedy vyjeli až kolem 17.h a pred sebou jsme měli ještě nějakých 12km. Přinormální jízdě by se to dalo zvládnout i rychle,a le v soulodi... Tonás musela popohnat zase jen přicházející bouřka. Ke konci jsme docela i klepali kosu a před jezíkem před Zlatou korunou opravdu už začalo pršet. Já byla připravena - pláštěnka byla po ruce. Při sjíždění retardéry vše proběhlo v pohodě,jen mně ujel Michal, protože v tom velkém proudu nemohl zastavit a nabrat mě u břehu. Inu co, vzala jsem si taxíka, Robert mi nabral na bagáž a musím říct, že jsme byli pěkně nestabilní:-) Každopádně do kempu to bylo jen pár metrů.

Stany byly postaveny v cuku letu. Hospůdka byla narvaná, všichni byli utahaní, takjsme si jenuvařili polévku a šli na kutě. Bylo toho dost a déšť nás skvěle uspal.

Ráno už naštěstí nepršelo. 3li jsme nakoupit zásoby do Zlaté koruny apři té příležitosti si i prohlédly okolí kláštera a přečetli si něco o jeho historii. Zbytek bandy jsme našli samozřejmě v hospodě.:-) Odjezd se nám ještě mírně posunul,a opravdu netuším v kolik se nakonec odjelo. Nám s Luckou to totiž pak užnějak nevadilo, sedli jsme si na břeh popíjeli a povídali, až nás museli popohnat, že se už fakt jede.

Původním cílem byl již přímo Boršov, ale upřímně řečeno, asipo 3km byla hygienická zastávka,kde jsme se nějaký čásek zdrželi, vyzkoušeli odolnost mojí kůže a vůbec tak nějak se tam řešili různé věci. No a za další zatáčkou prodávali placky z pšeničné mouky u Maringotky. Byly naprosto vynikající a po jejich snězení jsme zjistili, že je 17h a my máme před sebou nějakých 15km. Usoudili jsme, že to opravdu není reální dnes sjet a takjsme u maringotky přespali.

Zde se projevily Andyho stavební sklony. Svůj stan stavěl a vylepšoval snad tři hodiny a postěžoval sinám, že je škoda, že teprveposlední den přišl na to,jak si svůj stan zvelebit:-).

Vzhledem k tomu, že bylo hezky, udělali jsme si s Myšákem procháyku do lesa na maliny - mňam. Po návratu jsme přisedli k ostatním pod přístřešek a hrály jsme různé hry a dávali si zajímavé hádanky. Vzhledem k tomu, že jsem šla spát dřív, tak nakonec nevím,jak to bylo s Tomem a Bobem,no třeba se to časem dozvím.:-)

Večer jsme se ještě dohodli na ranním plánu ohledně převozu aut. Myšák,já, Andy a Zuzka jsme byly předvoj, který jel vyzvednout auto z Vyššáku a ostatní jeli v klídku za námi až někdy později.

Vstávali jsme po 7.hodině a začali s balením. Trošku se to protáhlo,protože sluníčko nestíhalo sušit ty naše stany od rosy. Od řehu jsme odrazili v 9h, což bylo v době, kdy se ostatní začali pomalu probouzet a existovat.

My jsme si cestu zpříjemnili prohlídkou zříceniny hradu Dívčí kámen, tomusel být ve své době tedz pořádný hrad. Bylo to tam moc hezký a jsem moc ráda, že jsme se tam stavili.

No a pak následoval asi nejnáročnější úsek Vltavy, který jsme jeli. Bylo dost peřejek, mělko a samý šutr. Zkrátka a dobře jsem před výjezdem už okomentovala akci, že vody bylo dost a všechno šlo bez problémů sjet - no zakřikla jsem to. Ale fakt tam bylo nádherně.

Do Boršova jsme přijeli před 12.h, dali jsme si oběd a vyrazili s Andyho autem do Vyššáku pro druhé auto. Nezdá se to, ale z Vyššáku jsme odjížděli kolem 15h, a to nám akorát zbytek skupiny volal, že už dorazili do Boršova. Po příjezdu jsme se sbalili naložili lodě na střechy a přívěs a v 17,30 vyrazili konečně zpět k domovu. Příjezd byl kolem 21.h.

A to je konec, tádýdádýdá.

Takže shrnula bych to asi takhle, počasí nám přálo, všichni jsme to ve zdraví přežili, ikdyž několik hmotných ztrát se našlo, byla sranda a všichni jsme si to užili. No teD´už se jen těšíme na další vodu.

Ahóóóóój.