Afrika 2003 - JAR, Namibie, Botswana, Zimbabwe
3. část

21. den čtvrtek 30.10.

Ve 2,30 nás vzbudilo něco, co se nám chtělo dostat do stanu. Co to bylo se asi nedozvíme, ale stan jsme uhájili včetně nás:-). No a v 6h nás vzbudila děsně ukecaná černoška, která se vykecávala u nedalekých záchodků, ale snídaně byla až v 8,30. Pak jsme se jen sbalili a odjeli do Zimbabwe k Viktoriiným vodopádům vzdáleným cca 80km, kam jsme dorazili kolem 11.h. Měli jsme dvě hodinky volna než Jája zjistí podrobnosti o aktivitách na příští den. Rozhodli jsme se jít na výlet přes most do Zambie. Údajně to měl být kousek, ale pak jsme shledali, že ty dvě hodiny byly opravdu rychlou chůzí tam a zpět a v tom poledním vedru jsme si to fakt užili. Cestou nás průběžně oslovovali prodejci vyřezávaných výrobků a pokoušeli se nám něco prodat. Na hranicích v bezcelní zóně jsme viděli rušný obchod se zbraněmi. Když jsme měla hlaveň asi 20sm od těla, dost jsme zrychlila krok. Z mostu přes Zambezi jsme se mohli pokochat vyhlídkou na řeku a její peřeje kam se druhý den vydala číst naší výpravy. Z mostu je také možné si skočit bungee jumping. Sraz ve 13 h jsme stihli tak tak, dozvěděli jsme se seznam aktivit ze kterých si můžeme vybrat a kurz pro směnu amerických dolarů za zimbabwské, samozřejmě kurz černého trhu. Oficiální kurz je totiž 750, ale na černém trhu dostanete za 1 USD až 7000 zimbabwských dolarů. No po stránce ekonomické tomu moc nerozumím. Šli jsme si tedy objednat aktivity do agentury. Ceny jsou samozřejmě přehnané, např. rafting za 85USD, vyjížďka na slonovi 90USD, výlet helikoptérou na 20 minut 75 USD. Pokud jste si však objednali 3 aktivity najednou, stálo vás to "jen" 150USD. Takže jsme utvořili různé skupinky podle toho kdo kam chtěl a 1 aktivita nás tak vyšla na 50 USD, což se už dalo.

Po tomto náročném objednávání a placení jsme se vydali do města, podívat se na hotel Victoria falls - nádhera sama a pěkný přepych kam se člověk podívá. Všude viseli kůže ze zeber, kolem hotelu zahrady s anglickým trávníčkem. Večeře se dala obstarat za 45 USD (což jsme si samozřejmě nedali). Ze zahrad je i krásný pohled na most do Zambie.

Další hotel, který jsme viděli nechal v roce 1989 postavit Mugabe a to je snad ještě větší luxus. Na střechách jsou korunky ze sloních klů, kolem je spousta jezírek a podopádků s upozorněním, že se tam nemají děti do 12 let pohybovat sami, protože voda je přírodní a je možné, že se v ní vyskytují malí krokodýlci. Co dodat.

Michal se ještě snažil vyměnit na černém trhu 100N$, ale bohužel místo peněz dostal jen ruličku papírů. Ale za tu zkušenost to stálo. Večer jsme zašli na menší večeři a šli spát.

22.den pátek 31.10.

Budíček v 7.h. V 8 h vyrazila část naší výpravy na rafting na Zambezi a my do Národního parku Vicfalls jak se říká Victoriiným vodopádům. U pokladny jsem dostala mírný šok.Vstupné činilo 20USD, to ještě není nic šokujícího, to přišlo až pak. Nebrali místní měnu...Nám tím vznikl problém, co se zimbabwskými dolary. A tak jsme se stali veksláky našeho zájezdu - kdo měl zájem o zimbabwské dolary, směnil je u nás. Při posledním placení v hospodě jsme byli opravdu žádanými, no bohužel zásoby nám již došly.:-) Co se týče vodopádů, tak byly naprosto úžasné. Bylo sice málo vody a rampa tak nebyla celá pod vodou, ale přesto to byl nádherný pohled na tu masu padající vody. Z konce vyhlídkové trasy jsme dokonce viděli i naše raftaře. Od vyhlídkové trasy jsme šli k pomníku Davida Livingstona, který roku 1920 "hřmící vodu" objevil. Vododápy jsou široké asi 1700m a jejich výška se pohybuje od 80 do 108m.

V parku jsme se zdrželi asi do 12h a pak jsme vyrazili k prastarému baobabu, pod kterým seděl i samotný David Livingstone. Zahlédl nás jakýsi pracovník security, jak si to štrádujeme k baobabu a ihned se k nám přidal, že tu prý není bezpečno, a tak nám dělal průvodce. Bylo to fajn, protože jsme šli zkratkou kolem řeky ve stínu stromů namísto chůze po asfaltce. Cestou nám ukázal i pár zajímavostí jako dva baobaby spletené do sebe, či tři srostlé stromy dohromady. Musím podotknout, že při této vycházce jsme ani náhodou nedodržovali bezpečnostní vzdálenost od řeky, i když zde krokodýli údajně také jsou. Dokonce jsme potkali i jednu skupinku turistů, cachtajících se v řece - jaká bláhovost.

Livingstonův baobab má být starý 5000let, obvod má 20m, vysoký je 30m. Všeobecně jsou baobaby uvnitř duté a dá se z nich lehce udělat malé přístřeší. Také jsou pochoutkou slonů, díky kůře nasáklé vodou. Kolem 13h jsme se rozloučili s naším průvodcem (samozřejmě jsme mu dali i nějaký ten peníz) a vydali se zpět do kempu, kde jsme okamžitě skočili do bazénku. Kolem 14,30 jsme vyrazili na tržiště, zkusit něco usmlouvat. Musím říct, že Michal má na smlouvání talent, jak se v tom smlouvání vyžíval, to bylo fakt něco:-) a tak jsme si z tržiště odnesli hezkou spoustu dárků. Jeden z prodejců nás dokonce ve srandě nazval Harpagonem. Z původně naplánované jedné hodiny na tržišti se náhle staly 2h a tak už jsme se raději začali stahovat k návratu do tábora, kde jsme si dali v 19h poslední společnou večeři. Měli jsme výborné steaky, ryby a dobroučké džusíky. Zimbabwe je, co se týče jídla, velmi laciná. Večeře včetně zákusku nás vyšla na 40 000 zimbabwských dolarů. což je v přepočtu asi 280Kč.

Před 22.h nám přišla zazpívat a zatancovat skupinka černochů, jako revanš za zmatky kolem raftingu. Do stanů jsme ulehli kolem 23.h.

23.den sobota 1.11.

Vstávali jsme v 6,30, protože na 7.h jsme měli objednanou vyjížďku na slonech, ale Afrika je Afrika a tak si nás vyzvedli až v 7,30. Po čtvrt hodině jízdy jsme dojeli do kempu, který pořádá tyto aktivity. Dostali jsme něco k pití, byli jsme poučeni co a jak se slonem a pak už přijeli quidové s karavanou sedmi slonů. Cvičných slonů mají údajně 11. Na nalézání na slona mají v současné době postavenou rampu, protože dříve, jak se nalézalo přes chobot, jim turisté ze slonů padali:-). Na slonovi jsme seděli 3 včetně slonovoda. Naše slonice byla hodná a bylo jí asi 15 let, což je dost málo, vzhledem k tomu, že se sloni dožívají cca 65 let. Sloni poslouchají na slovní pokyny, jen v případě neposlechnutí jsou usměrněni tyčí s háčkem. Strašně zbožňují hlazení na vnitřní straně ucha, kde se zároveň i chladí. Několikrát nám bylo zdůrazněno, že není pravda, že by se africký slon nedal na rozdíl od indického vycvičit - a já jim dávám za pravdu:-). Podnikli jsme asi hodinovou vyjížďku po okolí včetně asi devadesátiletého dědy, kterého museli asi po 10 minutách ze slona sundávat. Chvíli šel s námi pěšky, pak upadl a odřel se a tak pro něj nakonec stejně přijelo auto. Naši sloni si zatím užívali chvíle, kdy stáli u stromů a futrovali jednu větev za druhou. Co by za to truhláři dali, získat tak rychle z utržené větve dokonale očištěný klacek bez lupínků a kůry. Po návratu jsme si mohli naše slony pohladit a dát jim několik pamlsků. Je to sranda ten chobot je fakt jako vysavač:-).

Vyjížďka byla moc hezká a po návratu nás čekala ještě ve sloním kempu snídaně na vidličku. Vše se natáčelo na video a tak nám ještě bylo promítnuto a nabídnuto ke koupi - ale cena byla nehorázná 40 USD, takže máme slony jen na fotkách:-).

Po 11h jsme se vrátili do našeho kempu, mírně se osvěžili a vyrazili utrácet poslední zbytky všech možných měn na tržiště. Učinili jsme dokonce i směnný obchod za tričko, elasťáky a propisky.

Po sbalení dárků a veškerých věcí jsme si zašli ještě na brzkou večeři, poslední jídlo v Africe, a dali si menší koupel v bazénku. No a v 17.h jsme vyrazili na dlouhou cestu zpět do Johannesburgu, kterou náš řidič Chat zvládl na výtečnou.

Afrika se s námi loučila krvavým západem slunce, které na obzoru vypadalo jak obrovský pomeranč. Na Botswansko hranici jsme dorazili kolem 18.h. Auto muselo projet dezinfekcí a i my jsme se museli projít po dezinfekční rohoži. To jsme ještě netušili, že nás to bude čekat ještě několikrát za tu noc, protože Botswana má několik územních celků a mezi každým je nutné vše dezinfikovat. Ještě bych měla dodat, že návrat přes Botswanu byl zvolen díky tomu, že v Botswaně není problém sehnat naftu narozdíl od Zimbabwe.

24. den neděle 2.11.

Ve 4.30 jsme dojeli na hranice s JAR, kde jsme si ještě chvilku pospali,než budou úřední hodiny. Ačkoli na hranicích mají otevírat v 6h, brány se otevřely až po 8.h.

Naším cílem bylo lázeňské městečko Varenbad, kam jsme dorazili po 13.h. Počasí bylo dost pošmourné a chvílemi i poprchávalo. Postavili jsme stany a šli jsme prozkoumat okolí, které nás naprosto nadchlo a tak jsme zbytek dne strávili v bazénech a vířivkách. Voda měla asi 32 stupňů:-)

25. den pondělí 3.11.

Probudili jsme se kupodivu do slunného dne, který byl naprosto posledním dnem na africkém kontinentě. Sbalili jsme si veškeré věci, abychom se mohli do odjezdu bez obav věnovat vodním radovánkám - v krytém bazénu byly teplotně odstupňované bazénky. Nejteplejší měl 42 stupňů a doba v něm byla doporučena na maximálně 20 minut. "Nejstudenější" bazének měl jen 28. Nejvíce času jsme nakonec strávili na velkém tobogánu a na malém zvaném kamikadze:-).

Odjezd do Johannesburgu byl v 15.h, na letiště jsme dorazili po 17,30. Cestou jsme projížděli Prétorií, která byla celá fialová, jak kvetly veškeré aleje džakarand. No a pak už jsme jen čekali na naše letadélko, které odlétalo ve 20.40h. Od Chata jsme se dozvěděli, že jsme s jeho autíčkem najezdili 6700km.

26. den úterý 4.11.

S přestupem v Paříži jsme na pražském ruzyňském letišti přistáli po 9,30. A to je konec našeho afrického putování. Výsledkem je nepřeberné množství zážitků, 600ks fotek a 4 hodiny videa:-).

Teď už se jen můžeme těšit na další cesty.