Myanmar (Barma) 2005 - se zastávkou v Bangkoku
3.část

21. neděle 30.1.

V 7h jsme šli na snídani - naprosto vynikající palačinky, vajíčka a pořádný talíř ovoce. Jen jsme byli v mírném časovém presu, tak jsme si to nestihli plně vychutnat, však jsme si to vynahradili další den:-). V 7,30 na nás již čekal náš lodivod, se kterým jsme strávili celý den na jezeře. Zaplatili jsme ještě 3USD jako vstup do oblasti jezera - vláda musí vydělávat zkrátka všude a vypluli. Jezero je dlouhé 20km a široké 10km. Kupodivu je ještě čisté, ovšem mimo oblastí, kde jsou postaveny domečky. První naší zastávkou byly plovoucí trhy, ten den tedy zrovna nebyly moc plovoucí, ale říkalo se jim tak. Podívali jsme se i do výrobny longyi a cigaret. Pak následovala pagoda Phaung Daw U. Jde o nejposvátnější místo v jižní části Šánského státu. Uprostřed chrámu je 5 zlatých sošek. Jejich původní rysy si již jen ztěžka můžeme představit, protože pod nánosem zlata, které se na ně opět v úctě lepí, se ze sošek staly jen takové zlaté balvany. Ve významných dnech 4 z těchto 5 sošek objíždí jezero na velmi zdobené lodi ve tvaru posvátného ptáka a pátá soška zůstává v chrámu.

Pak následoval oběd v jedné restauraci v chaloupce na muřích nožkách. Po nasycení jsme navštívili výrobnu stříbrných šperků a klášter skákajících koček. Mnich, který nám kočky předváděl byl pořádný srandista a byl dobrý v zeměpise. PO zjištění odkud jsme nám bryskně vyjmenoval země s kterými Česká republika sousedí a po chvíli nám dokonce začal vyjmenovávat veškeré země, které leží mezi Českou republikou a Myanmarem. To bylo něco. No a pak už jsme zamířili k přístavišti, kam jsme dojeli kolem 16,30. Zašli jsme na internet, dát o sobě vědět a hlavně rekonfirmovat letenky na zpáteční cestu. Zašli jsme si ještě na oběd do restaurace Exodus na výbornou rybičku. V hotýlku jsme si domluvili program na další den, směnili nějaký peníz za 850K/USD a šli spát.

22. pondělí 31.1.

V 8h jsme zašli na snídani, kterou jsme si tentokrát lépe vychutnali a v 9h na nás již čekala koňská drožka, která nás zavezla za 3500K k horkým pramenům či vlastně lázním. Cestou jsme projížděli mezi políčky, kde se pilně pracovalo a pásli se buvoli.

Vstupné do lázní činilo 4USD pokud chtěl být člověk ve smíšených lázní a bez Myanmarců a nebo 1USD v oddělených lázních s Myanmarci. My jsme si vybrali smíšenou variantu - proč asi:-). Byly zde 3 bazénky, v jednom z nich byla voda přímo vařící, údajně měl mít 40 stupňů, ale musel mít určitě více. Ostatní měli asi jen něco kolem 35. Doba pobytu zde byla omezena na 30 minut a musím říct, že to bohatě stačilo. Po opuštění lázní jsme totiž vylezli na blízký kopeček porozhlédnout se po okolí, a mysleli jsme že se o nás pokusí infarkt. Pak jsme nasedli opět na drožku a jeli zpět. Musím podotknout, že je to pěkná natřásačka a málem to z nás vytřepalo duši. Pak jsme zašli na trh nakoupit nějaké ovoce na zítřejší cestu. Následoval oběd v palačinkárně. Zajímavé je její heslo, které mají v restauraci napsáno: "No good, no pay" - něco ve smyslu:"pokud nejsou palačinky dobré, tak neplať." My jsme však platili - palačinky byly výborné. Dali jsme si menší odpolední odpočinek a v 16h jsme vyrazili na odpolední projížďku na kanoe. Naši včerejší rezervaci si však nikam nezaznamenali a tak se šlo shánět nějakého lodivoda. Byla jím postarší žena. Zprvu jsme k ní měli dost velkou nedůvěru, pak se ukázalo, že oprávněně, protože jsme neprojeli všechna místa, která byla v plánu cesty. Výlet stál 2100K pro 3 osoby. Při projížďce jsme navštívili balírnu cigaret. kde nás nechali nějakou tu cigaretu si také ubalit - no, chce to cvik.

Projížděli jsme poklidnými uličkami vesničky na vodě, projeli jsme kolem chaloupky natů, za kterou byl přímo prales. Místní lidé se sem v úctě k natům bojí chodit. Nakonec jsme zajeli do jednoho kláštera, odkud jsme pozorovali západ slunce nad Inle. Mniši zde opět byli velmi přívětiví. Když zjistili, že jsme z Čech, okamžitě reagovali vyřčením jmen: Masaryk, Dubček. Člověk jen žasne. V klášteře nám ukázali 2 sochy Budhů z bambusu, které byly staré přes 1000 let. Měli tam také 2 kočky, ale ty skákat neuměli, ale prý mají dvě kočky, protože tam jsou dva mniši. Mluvím samozřejmě o čtyřnohých kočkách:-). Nechali jsme jim tam pár propisek a upsali jsme se do jejich návštěvní knihy. Z vyjížďky jsme se vrátili kolem 18h.

Večer jsme opět zašli na palačinky - tentokrát na slané a dali si ovocný shake. Mrkli jsme se v rychlosti opět na internet, zdali byla provedena rekonfirmace. Byla, ale jen částečná, z čehož jsme byli mírně zmateni, ale nakonec jsme se domů nějak vrátili:-). Byli jsme mile překvapeni, kolik je zde možností přístupu k internetu, nebo alespoň k poslání emailu, pravdou ale je, že jim občas vypadne proud a někteří nemají generátory... 1 hodina zde stojí 3000K.

Před spaním jsme si ještě dali druhou večeři - 1 celý ananas ve dvou a to jen za 500K:-).

23. úterý 1.2.

V 7,30 jsme zašli opět na zdejší vynikající snídani a pak se připravit na cestu. V 9,45 jsme vyrazili na pick up, která nás dovezl na křižovatku, kde měl zastávku autobus do Yangonu. Pick-up se nějak nechtěl plnit a tak nám řidiči začínali nabízet, že pokud chceme jet, tak máme zaplatit 700K místo 200K a ihned nás tam odvezou. Tuto nabídku jsme rezolutně odmítli s tím, že máme času dost. Poté se pick up začal rychle plnit a my jsme vyrazili na cestu.Na křižovatce jsme byli v 11h, dali jsme si čaj v místním tea shopu a čekali. Autobus měl jet mezi 12 a 13h, takže jsme netrpělivě vyčkávali, kdy dorazí. Kolem jich jelo několik, ale ten náš přijel až ve 12,40. Čekání jsme si krátili fotografováním všech možných způsobů dopravy jako je nákladní a osobní kolo pro 3 osoby, přeplněný pick-up, koňská drožka atp. Chvíli po odjezdu se nám začalo dělat špatně, snad kromě Pavla všem. Ty serpentiny na nerovné silnici zkrátka dělaly své. Já jsem stihla vyloudit 1 kinedryl od našich spolucestujících - ano byli to opět ti Češi, které jsme potkali již v Šánských horách - a cesta mi nakonec dobře dopadla, ale těch 18h bylo i tak utrpení. Martina takové štěstí neměla.

24. středa 2.2.

Do Yangonu jsme dorazili kupodivu podle plánu v 6h ráno. Celí rozespalí a rozlámaní jsme se vybatolili z autobusu a hned nás obklopila banda taxikářů, kteří se snažili urvat nějaký ten kšeft. Autobus dojel, jak je tady zvykem, na periferii, takže bylo nutno se nějak dopravit buď do centra, kam chtěla většina autobusu, a nebo na jiné autobusové nádraží a pokračovat někam dál, což jsme chtěli my. Konkrétně jsme chtěli na nádraží odkud se jezdí do Patheinu a na Chaungtha pláž. S taxikáři se zde již bohužel nedá moc smlouvat a to i když je jich tam spousta, asi mají uzavřen nějaký kartel:-), takže jsme cenu ukecali jen z 5000 na 4500K. Tvrdili nám, že snad jde o vzdálenost 30km, ale možné to celkem je, přece jen jsme potřebovali úplně na druhou stranu Yangonu. Po příjezdu na nádraží jsme měli celkem štěstí, autobus nám jel za 30 minut, tj. v 7,30 sice jen do Patheinu - přímý autobus na Chauntha beach jel jen v 6h - ale i tak to bylo dobrý. V autobuse nám pouštěli video s video klipy a nějaké telenovely či co. Do Patheinu jsme dorazili krátce před 12h, opět jen na okraj města. Odkud jsme se zase museli nějak dostat na jiné autobusové nádraží. Opět se na nás vrhli taxikáři na nabízeli odvoz za 2000K, což byla tedy příšerná cena vzhledem k tomu, že na nádraží to bylo asi jen 2km, jak jsme zjistili z mapky. Vydali jsme se tedy pěšky. Po té náročné cestě a v poledním parnu jsme toho ale měli fakt dost. Na nádraží jsme dorazili kolem 12,45 s tím, že autobus jel ve 13h. Měli jsme to tedy akorát na nákup jízdenky, která bylo mimochodem dražší než nám bylo řečeno v Yangonu, stála 2500K. Měli jsme kliku, za námi přišla skupinka Němců a ti již neseděli na sedačkách, ale na štokrlích uprostřed uličky. I když kdo ví jestli to nebyla nakonec výhra. Místo v autobuse se totiž nepočítá podle počtu cestujících, ale na m3, což v praxi znamená, že pod sedadly jsou krabice, pod nohama jsou krabice, všude kam se podíváte jsou krabice a na střeše jsou krabice s vašimi zavazadly. Abych nezapomněla, na střeše jsou i pasažéři. Cesta do Chaungthy trvala necelé 3h (původní odhad byl 2, ale to je v mezích normy), cestou jsme měli menší problém s motorem - kladivo to však rychle spravilo:-). V autobuse jsme se setkali se zaměstnancem jednoho hotelu - Shwe In Tha - a nechali jsme se jím zlanařit na ubytování u nich. Však také proč ne, cena odpovídala tomu, na co jsme byli zvyklí (5USD na osobu a noc) a bylo to přímo na pláži. Pravda bylo to na kraji vesničky a do centra to trval nějakou půl hodinku pěšky, ale to se snadno skousne. Hotýlek to byl fakt úžasný, z postele jsme měli výhled přímo na západ slunce nad mořem - jaká to romantika...Moře je vzdálené sotva 100 metrů od chatky. Je zde úžasná pláž, jen vlny jsou zde větší, takže se nedá moc plavat. Pokoj jsme měli s moskytiérou a se studenou sprchou - ta je však postačující vzhledem k horkému počasí. Po příjezdu v 18h jsme si hned objednali večeři - baracudu - taková pěkně velká mořská štika, minimálně pro 4 osoby. Za 3 pořádné porce jsme zaplatili 4000K. A nesmím opomenout dodat, že byla dobrá, mňam:-). Takže naši dlouhou cestou z hor jsme si krásně zakončili vynikající večeří a kolem 20.h jsme šli spát.

25. čtvrtek 3.2.

Na snídani jsme si zašli v 8h - palačinka s banánem a kafíčko a pak jsme vyrazili na procházku do městečka, kde je spousta obchůdků se suvenýry především z darů moře. Takže z mušliček zde naleznete , na co si jen vzpomenete - korále, náhrdelníky, různé postavičky, závěsy, cingrlátka, kloboučky,sponky, obrazy. Nechali jsme se zlákat a pár cetek jsme si také nakoupili.

Cestou jsme potkali jednoho majitele restaurace, Williama, který se nám nabídl, že nám ukáže v rybářské vesničce živé langusty a další rybičky a to zdarma. Inu vydali jsme se s ním. Šli jsme po cestě, o které jsme si mysleli,že už snad nikam vést nemůže, byla dost poničená. Dozvěděli jsme se, že to je jediný následek tsunami - vlnka projela mezi muřími nožkami domků a zanechala po sobě bláto a zdemolovanou cestu. V rybářské vesničce jsme langusty opravdu viděli. Byla jsem překvapena, jak jsou krásně zbarvené. S Williamem jsme se nakonec domluvili na druhý den na večeři. Když už na nás byl tak milý, kšeft si zaslouží a už teď musím dodat, že jsme nelitovali. Do hotýlku jsme se vrátili kolem 13h a hned jsme se vydali na pláž, kde jsme vydrželi až do západu slunce - druhý den jsme zjistili, že to byla blbost a že jsme měli občas z moře a sluníčka zapadnout někam do stínu - no jo, člověk je nepoučitelný. Skákali jsme ve vlnách a dělali různé skopičiny, stavěli jsme pagody z písku, zahrabávali jsme se do písku. K večeru měli kluci dost obdivovatelů jejich pískových pagod. Kolemjdoucí mimo toho, že kroutili hlavami, jejich výtvory i pojmenovávali. Z těch známých jmen jmenujme kambodžský Ankchor wat. Za odpoledne na pláži jsme dostali několik nabídek na jídlo v restauracích nebo dokonce na soukromé grilování, o možnost jídla tedy není nouze. Jenže my jsme u moře jen 2 dny. K večeři jsme si objednali langusty. Byli jsme zvědaví jak tato drahá večeře bude chutnat. No musím říct, že byla opravdu dobrá, sice trochu delší, člověk byl trochu poškrábaný od klepet a po snězení si tak řekl, no a co bude k večeři:-), ale bylo to dobré. Za večeři pro 4 osoby jsme zaplatili asi 30 USD. Trochu nám to rozhodilo kyatový rozpočet, a tak jsme večer museli směnit další dolary za nejhorší kurz, který jsme měli 820K/USD.

26. pátek 4.2.

V 7h jsme zašli na snídani, abychom v 7,30 mohli vyrazit do přístaviště odkud nám plula lodička na White sand island. Cesta do přístaviště trvala si 30 minut a také cesta lodí trvala 30 minut. Ostrůvek je opravdu roztomilý. Jsou zde všehovšudy 3 stromy, 1 stánek s brambůrkami, plachta pod kterou bydlí mnich, který dohlíží na stavbu pagodičky. Ano, i na takovém malém ostrůvku se staví pagodičky. Po připlutí nás mnich pozval k sobě na banány. V domnění, že jde o kiosek, o kterém nám vyprávěli v hotelu, jsme si u mnicha nechali naše věci a šli se porozhlédnout kolem. Pak nám teprve došlo, že kiosek je o kus dál a že tohle je opravdu jen mnichův příbytek, ale co, byl na nás milej a v kiosku bychom určitě banány nedostali:-). Ostrov je z bílého písku a rozdrcených mušliček, obklopen je velkými kameny na kterých jsme pozorovali kraby, kterých je zde opravdu spousta. Po obhlídce ostrova jsme se vydali šnorchlovat. Ostrůvek má být na šnorchlování údajně ideální. Nám to tolik nepřišlo, vlny kolem ostrůvku byly dost vysoké, vyjma jedné malé zátočiny, kde samozřejmě kotvili i lodě, které sem jezdili. Naše prvotní obavy však překonaly naše silné zážitky. V moři byla spousta rybiček i na úplné mělčině, člověk ani nemusel do hloubky. Rybičky byla malé velké, modré, žluté, pískové, černé, pruhované, puntíkované, no zkrátka všelijaké. Sem tam bylo vidět i nějaké korály. Po poledni přijela loďka s malými mnichy, kteří přijeli na brigádu. Jednoho z nich šnorchlování nadchlo a tak jsme mu půjčili šnorchl, vysvětlili mu co a jak má dělat a nechali ho jít se topit - anglicky totiž neuměl a nevypadalo, že by nám rozuměl:-). Neutopil se, ale byl nadšený, že jsme jej nechali zašnorchlovat. Mnich si vyžádal i foto s námi. Pravděpodobně v tuto dobu, kdy přepisuji deníček, visíme na nástěnce na tomto pustém ostrově, kde je zdokumentovávána stavba pagody. Lodička si pro nás přijela krátce po 14h a pak jsme zašli na hotel, kde jsem si odpočinuli a vyrazili opět na koupání do moře. Zde už se mi pořádně ozývala má záda.. V 18,30 jsme vyrazili do "centra" na večeři k Williamovi. Měli jsme objednaného tuňáka a rybu zvanou gruba. William již na nás čekal, měli jsme prostřený stůl, zkrátka prima. Nejdříve to vypadalo, že tuňák nebude, ale nakonec se zajistil a mys jsme si na něm prokládaném česnekem pochutnali. Gruba byla pro změnu dělána v páře. Obě rybičky byly vynikající. William byl také fajn, dokonce na nás nezapomněl ani se skořápkami od langust a humrů, které jsme si u něj den předtím nechali připravit. Dal nám dokonce i jednu krásnou mušli jako pozornost. Bylo vidět, že i on chová sympatie k nám. Bylo nám líto, že jsme k němu nemohli přijít ještě další den, to už jsme totiž byli opět v Yangonu. Ke spánku jsme ulehli kolem 22h.

27. sobota 5.2.

V noci ve 2,30 jsme měli zvláštní probuzení. Něco jakoby lezlo v pokoji. V pokoji to nakonec nebylo, ale bylo to mimo pokoje, na střeše po stěnách. Byli jsme celkem dost vyplašení. Prohlídli jsme celý pokoj zavřeli všechna i sebeméně pootevřená okna a doufali, že to přestane. Příjemné to opravdu nebylo. Co to však bylo se už asi nedozvíme. Opravdový budíček jsme měli v 5,30. Sbalili jsme si věci a šli na snídani abychom stihli autobus v 7h za 5000K do Yangonu, tentokrát bez přestupu. Pohodlná jízda to tedy nebyla, i pro mě bylo nedostatečné množství místa na nohy. Tentokrát s námi cestovala i slepice s kuřaty, a to nepočítám ta ugrilovaná:-). V autobuse jsme se seznámili s Američankou Michelle a jejím přítelem. S nimi jsme si pak pro příjezdu do Yangonu ve 13h pronajali pick up a nechali se za 6000K odvézt do centra k Sule pagodě. Opět se s řidiči nedalo smlouvat, nechápu co se to s tím světem děje:-(. Ubytovali jsme se opět v Garden GH a vyrazili na pozdní oběd. Dali jsme si smažené nudle, chuťově to bylo dobré, jen jsme v nich našli několik mravenců. Jídlo jsme si nechali vyměnit, nicméně opět tam nějací mravenci byli, i když v menším počtu. Cestou jsme si koupili i CD s typickou myanmarskou hudbou. Pak jsme se vydali do Mahabandoola garden, kam se platí vstup 50K a kde je také památník nezávislosti. Je to hezký park s kytičkami, stromečky a hlavně je zde klid. Ještě jsme si zašli na Michellino doporučení na zmrzlinu do jednoho obchůdku při hlavní silnici (fakt kvalitní, dobrá a nic nám nebylo) a pak už jsme šli spát.

28. neděle 6.2.

Po snídaní jsme vyrazili v 9h zjistit, jak jezdí okružní vláček Yangonem a pak kolem ZOO k nejposvátnější pagodě celého Myanmaru Shwedagon, kam jsme dorazili před 11h. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zde potkali našeho šéfíka. Popovídali jsme a šli dovnitř. Vstupné bylo dost vysoké 5USD plus 1 USD za malinkatý prospekt o Shwedagonu. Vzhledem k tomu, že jde o nejposvátnější pagodu, měl by sem alespoň jednou v životě zamířit každý Myanmarec. V pagodě je podle legendy ukryto 8 Budhových vlasů. Ty jsou nyní přemístěny do studny pagody, kde visí na úrovni hladiny řeky Irawádí. Pagoda je asi 110m vysoká a na jejím vrcholku je kupole asi 0,5m vysoká, která je vyzdobena více jak 4300 diamanty s více jak 1800 karáty.

Nejde jen o jednu stupu, ale o velký komplex,kde je nashromážděna spousta dalších stup, chrámů, přístavků, soch atd. Mezi nimi je stupa 8 dnů v týdnu - v Myanmaru uznávají 8 dnů narozdíl od našich 7, ale naštěstí jen tak, že středu rozdělují na dopoledne, kdy se narodil Budha a odpoledne. Je zde Obrovský sedící Budha, který je ovíván obrovským vějířem, 4 vzácní Budhové na každé ze světových stran, hvězda na zemi, do které když se klekne a dívá se na pagodu, tak se splní přání, které si člověk přeje, Budha dělající zázraky a další.

Při cestě zpět byl bohužel zamčen výtah, kterým jsme vyjeli nahoru, a tak jsme byli nuceni sejít dolů bosky po schodech a místy i po asfaltu, který byl dost zaneřáděn a hlavně rozpálen do žhava od sluníčka. Oh to byl zážitek.

Ve 14h jsme vyrazili na tržiště nakoupit poslední suvenýry. Byli jsme dost zklamaní, protože ceny byly o dost vyšší než jsme vídávali během cest. Jenže kdo by se s tím po celou cestu tahal, že? Zkrátka hlavní metropole se nezapře. I tak jsme tam utratili pěkných pár peněz. V 17h jsme zašli do stejné Thajské restaurace, jako první den v Myanmaru, na pozdní oběd. Pak jsme ještě vyhledali internetovou kavárnu - byla nejpřepychovější, co jsme zde viděli. Jmenuje se Aroma café a je na sever od pagody Sule po pravé straně. Hodina stále pouze 1000K.

29. pondělí 7.2.

Po snídani jsme již vyklidili pokoje a batohy si nechali na recepci. V 7,40 jsme vyrazili na vlakové nádraží, kde jsme si za 1USD koupili jízdenku na okružní cestu Yangonem, která trvala 3 hodiny. Vláček měl dřevěné lavice podél stěn, ale zase více místa na stání uprostřed - že ho bylo třeba. My jsme nastoupili do posledního vagónu, z jehož půlky si pak průvodčí udělali služební vůz. Nechali tam jen nás a občas nějaké děti. Takže jsme to měli s trochu větším komfortem:-). Život kolem kolejí byl opravdu rušný. Dětičky, a někdy i dospělí, na nás mávali. Kolem byly vidět chýše v kontrastu s luxusními vilami., zahrádky, vodní plíčka i stoka. Zkrátka samé kontrasty. Náš vláček odjížděl v 8,40 a v 11,30 jsme byli opět na hlavním vlakovém nádraží. Pak jsme zamířili do hospody Mandarin blízko Sule pagody. Vypadala dost honosně, ale jídlo nestálo za moc. Kuře s ananasem, které jsme si dali, by se dalo přirovnat spíš k ananasu s kuřetem a že to kuře se tam muselo hledat...Ale bylo to poprvé kdy se nás zeptali jestli chceme platit zvlášť. Pak už bylo 13,30 a my jsme vyrazili do města, utratit posledních pár peněz, které nám ještě zbyly - banány, chinese potatoe, sezamové sladkosti a hodinky za 2 USD:-). Vrátili jsme se na hotel, přebalili naše ruksaky a v 17,30 jsme taxíkem odjeli na letiště. Letadlo odlétalo v 19,45. Cesta do Bangkoku trvala hodinku, ale tam jsme museli čekat 9hodin na náš další spoj do Kyjeva. Než jsme přistáli v Kyjevě, zjistili jsme, že kam se člověk podívá z okénka, všude je plno sněhu, což nám na náladě moc nepřidalo. Další informace byla, že je tam mínus 12 stupňů. Takže přestupování v kraťasech po schůdkách na letištní ploše do letadla,bylo fakt super...

Po příletu do Prahy tedy již 8.2. v 15,30 zdejšího času, nás čekalo nemilé překvapení. Naše batohy nepřiletěly:-(. Nevědělo se o nich vůbec nic přes dva dny. Nakonec nám je přivezli v pátek 11.2. odpoledne. To jsme si oddychli a mohli jsme konečně prohlásit, že naše cesta skončila úspěšně a šťastně.

<<< 2. část   Zpět na seznam cest